I. ÚVOD
1. DŮVODY VOLBY TÉMATU
K problematice životní dráhy jednoho z klasiků české populární hudby,1) R. A. Dvorského, nás přivedl fakt, že tato osobnost, ač bývá často vyzdvihován její význam, se dosud nestala předmětem soustavnějšího bádání. Veškerý zájem odborné literatury a publicistiky se prozatím velkou většinou redukuje buď na poměrně úzce vymezený pohled z úhlu zkoumané oblasti (např. přínos R. A. Dvorského pro vývoj jazzu v Československu)2) nebo na všeobecně pojatý přehled jeho aktivit, málo kdy usilující o jejich hlubší rozbor.3)
Proto jsme se rozhodli sestavit biografii R. A. Dvorského, komplexní portrét, který by se snažil postihnout celé spektrum činností, jimiž se Dvorský za svého života zabýval, a pokoušel nalézt jejich proporce, respektive vztahy a souvislosti mezi nimi. Neklademe si za cíl, zhodnotit jejich význam pro stav a vývoj naší populární hudby, neboť by to vyžadovalo mnohem širší přehled o této hudební sféře, než jakého jsme byli schopni dosáhnout.
K naší volbě přispěly i další okolnosti. V roce 1994 uvedl Český rozhlas velmi zajímavý pořad, sestavený z četby vzpomínek swingového skladatele, aranžéra a klavíristy Jiřího Traxlera a komentovaných hudebních ukázek, nazvaný podle knihy Já nic, já muzikant.4) Vzpomínky představují originální a poutavě podaný pohled na českou taneční a jazzovou hudbu, zejména třicátých a čtyřicátých let, zároveň podávají svědectví o proměnách doby a společnosti. Kniha se stala významným zdrojem informací pro řadu kapitol této práce. Další podnět poskytl pořad složený z pásma vzpomínek R. A. Dvorského, v nichž se Dvorský uvedl jako znamenitý vypravěč.
Během příprav diplomové práce se ovšem též vyskytly překážky. Dvorského pozůstalost, uložená v pražském Muzeu české hudby, není dosud zpracována a tudíž nemůže být k dispozici pro studijní účely. Za těchto okolností jsme zvolili jiné řešení a sice pokusili jsme se pozůstalost nahradit jinými zdroji, které by alespoň částečně vytyčenou problematiku pokrývaly.
2. TÉMATIKA A ČLENĚNÍ KAPITOL
Náplň jednotlivých kapitol jsme volili s vědomím, že se zde budou prolínat dvě hlediska, časové a tematické. V kapitolách postihujících období od narození R. A. Dvorského do roku 1929 (vznik Melody Boys) jsou obě hlediska v rovnováze, protože většině aktivit se Dvorský věnoval po omezenou dobu. V následujících kapitolách zřetelně dominuje tematický aspekt.
Kapitola Od narození po první léta v Praze se snaží vypátrat kořeny a první projevy Dvorského hudebního nadání, zachycuje okolnosti jeho vstupu na pražské kabaretní scény (Červená sedma, Hašlerův kabaret Lucerna).
Kapitola Ve Springerově nakladatelství zachycuje Dvorského působení u této firmy, náplň činnosti, kterou zde vykonával a připomíná její význam pro pozdější úspěšné vedení vlastního Dvorského nakladatelství.
Část Kompoziční činnost R. A. Dvorského sestavuje typologii Dvorského skladeb, u písní a klavírních kompozic se pokoušíme o menší analýzu Dvorského hudební řeči. Bez povšimnutí nejsou ponechána zahraniční vydání Dvorského kompozic, jeho pokusy o dvě operety a Dvorský je tu též představen jako autor filmové hudby.
V kapitole Ostatní hudební aktivity R. A. Dvorského v letech 1919 - 1924 jsou registrována jeho účinkování ve společenských klubech a nočních podnicích, kde hrával sólově, v duetu, či menším ansámblu, snažíme se též zmírnit nejasnosti kolem jednoho z prvních Dvorského souborů Espritjazz.
Materiály nepříliš pokryté téma reprezentuje část R. A. Dvorský a Melody Makers. Pro zajímavost se zmiňujeme o přijetí původního pseudonymu Dvorský za oficiální příjmení umělce. Dále jsou zde stručně představeni jednotliví hudebníci souboru, všímáme si užívaného instrumentáře, způsobu vokálních aranžmá a vrcholu jejich činnosti, účinkování v kodaňském Adlon clubu. Otvíráme i otázku příčin rozpadu Melody Makers.
Následující kapitola je věnována počátkům a prvním rokům činnosti Melody Boys (období 1929 - 1937). Vrací se k angažmá v Kodani roku 1930, poté zachycuje místa pravidelného účinkování orchestru. Prostor též dostávají informace o prvních nahrávkách orchestru na gramofonové desky, uskutečňovaných nejprve v Berlíně, později v Praze, zmínky o prvním účinkování Melody Boys ve filmu a o založení Dvorského nakladatelství. Výrazem rostoucího renomé orchestru byla účast R. A. Dvorského na Mezinárodním kongresu jazzových hudebníků v Londýně roku 1934 a zájem zahraničí o jeho vystupování.
V kapitole Melody Boys za protektorátu jsme časové rozmezí naznačené názvem rozšířili ještě o léta 1937 a 1938, protože již v tomto období se politické napětí promítalo do hudebního života. Nahlédneme do ovzduší Dvorského účinkování v Lucerna baru, věnujeme se dvěma přibližně měsíčním turné orchestru po Čechách a Moravě v letech 1940 a 1941. Zmiňujeme se též o neobvyklém koncertu, na němž se Dvorský podílel, kdy na pódiu hrálo současně deset klavírů. Závěrečná část prozkoumává okolnosti pracovního nasazení Melody Boys, jejich účinkování pro české dělníky v Říši a definitivního rozpuštění orchestru.
V úvodu kapitoly R. A. Dvorský a rozhlas se zabýváme postojem Radiojournalu k taneční a jazzové hudbě, přibližujeme, jak vypadaly rozhlasové přenosy Dvorského souborů ze studia, z Karlových Varů a pražských působišť.
V kapitole R. A. Dvorský v nahrávacím studiu podáváme informace o způsobu nahrávání prvních Dvorského gramofonových snímků, o natáčení v Berlíně na počátku třicátých let a všímáme si jeho dlouholeté spolupráce s domácí firmou Ultraphon. Pokoušíme se sestavit typologii nahrávek Melody Boys, všímáme si též, jak na některé z nich reaguje zahraničí.
Prakticky dosud nezkoumanou oblast pojednáváme v kapitole R. A. Dvorský a film. Jeho filmografii uváděnou v literatuře se nám podařilo rozšířit asi o patnáct titulů, rozebíráme, jakými způsoby se na vzniku filmů podílel.
Významnou pozornost si zasloužilo téma Nakladatelství R. A. Dvorského. Kapitolu uvádí rekonstrukce povolovacího řízení k provozování nakladatelské živnosti. Stručně představujeme hlavní skladatelské osobnosti Dvorského nakladatelství, neopomíjíme spolupráci R. A. Dvorského a Jaroslavem Ježkem. Zabýváme se celým spektrem vydavatelské produkce a sledujeme, jakým způsobem Dvorský vybíral skladby určené k edici a formy jejich propagace. Samostatný prostor je vyhrazen největšímu úspěchu R. A. Dvorského v nakladatelském oboru, reciproční smlouvě s americkým vydavatelstvím Mills Music Inc., jejíž realizaci zabránilo znárodnění podniku v roce 1949.
Životní etapu plnou dramatických zvratů zachycuje kapitola Osudy R. A. Dvorského po roce 1948. Její náplň tvoří hlavně neradostné události, jež zasáhly do jeho života, jako předčasná smrt jediného syna Miroslava, velmi talentovaného hudebníka, a věznění v polovině padesátých let pro pokus o emigraci. O optimističtější vyznění kapitoly se zasloužil jeho úspěšný návrat na českou hudební scénu v šedesátých letech.
Kapitoly, u nichž jsme to vzhledem k jejich rozsahu a tématické členitosti považovali za vhodné, jsou rozčleněny na podkapitoly, zaměřené na jednotlivé aspekty zkoumané oblasti.
3. STAV PRAMENŮ A LITERATURY O R. A. DVORSKÉM
3.1. Archívní a notové materiály
Než se začneme zabývat R. A. Dvorským, pokusíme se vytvořit stručný přehled, kde a přibližně co lze o něm nalézt.
Nejbohatší potenciální zdroj informací představuje Dvorského pozůstalost, uložená v pražském Muzeu české hudby.5) Jeho užitečnost je ovšem v současné době nulová, poněvadž muzeum je momentálně uzavřeno, především však proto, že prý dost rozsáhlá pozůstalost není dosud zpracována a tento stav patrně ještě několik let potrvá.
Kopie vybraných materiálů z Muzea české hudby jsou uloženy v Městském muzeu ve Dvoře Králové.6) Většinu tvoří materiály týkající se mezníků Dvorského kariéry (vysvědčení, Dvorského žádosti o povolení kapelnické živnosti, změnu příjmení, žádost o povolení k provozování nakladatelství, vlastní Dvorského životopis apod.). Veřejnost se s nimi mohla seznámit na výstavě pořádané na přelomu let 1991 a 1992 v umělcově rodišti, Dvoře Králové nad Labem.
Charakter úředních dokumentů mají materiály pocházející z Archívu hlavního města Prahy.7) Fond Živnostenský úřad hl. města Prahy obsahuje dokumenty týkající se povolovacích řízení ohledně kapelnické a nakladatelské koncese R. A. Dvorského (žádosti Dvorského, vyjádření příslušných úřadů a organizací, konečná rozhodnutí).
Zajímavé materiály může badateli poskytnou Státní ústřední archív v Praze.8) Ve fondu Ministerstvo zahraničních věcí - výstřižkový archiv I. se nachází kolem patnácti novinových a časopiseckých článků z let 1939 - 1944, ve fondu Ministerstvo lidové osvěty nalézáme dílčí údaje o pracovním nasazení orchestru v roce 1943 a 1945, rovněž tak statistické údaje o Dvorského nakladatelství a konkurenčních firmách s jejich porovnáním.
Dlouho nedostupné spisy odkrývající okolnosti Dvorského uvěznění v polovině padesátých let opatruje Archiv ministerstva vnitra.9)
Z Památníku národního písemnictví10) se nám podařilo získat kopii části rukopisu J. Červeného Písňová tvorba v Červené sedmě, v níž jsou jmenovány Dvorského v Sedmě provozované písně.
Notový materiál zapůjčuje prezenčně Národní knihovna České republiky.11) Ten zahrnuje jak Dvorského kompozice, tak i velmi rozsáhlou produkci Dvorského nakladatelství.
Příležitostným, přesto cenným zdrojem informací byla výstava o R. A. Dvorském v Národním muzeu, pořádaná v srpnu 1996. Vycházela z materiálů Muzea české hudby, a tak si mohli návštěvníci prohlédnout vedle úředních dokumentů fotografie, ukázky z Dvorského korespondence a deníků, smlouvy, dozvěděli se o okolnostech Dvorského zatčení v padesátých letech, autentický dojem dotvářely vystavené hudební nástroje, archaické mikrofony a reprodukovaná hudba. Bohužel jsme při prohlídce expozice příliš spoléhali na eventuelní možnost okopírování některých materiálů po skončení výstavy, což se nakonec ukázalo jako neproveditelné, proto výstava nepřinesla pro naši práci maximální možný efekt.
Zajímavosti nepostrádají ani ohlášky Dvorského skladeb evidované v Praze Ochranným svazem autorským (OSA).12) Na jednotlivých kartičkách jsou zaznamenány údaje o skladbách (autor hudby, textu, druh díla, úpravy pro různá obsazení, vydavatel aj., na zadní stranu autor zapisoval úvodních osm taktů skladby nebo refrénu). Čím je ohláška starší, tím méně kompletní údaje jsou, přesto se tímto způsobem můžeme dozvědět i o skladbách vydaných v zahraničí či o takových, jež se sice vydání nedočkaly, ale na druhé straně dokumentují, co bylo předmětem skladatelových hudebních zájmů.
Deutsches Musikarchiv Berlin13) nám poskytl několik údajů o zde uložených nahrávkách R. A. Dvorského na deskách Telefunken a Ultraphon. Vlastní jich dohromady 21, škoda jen, že u záznamů schází vročení.
3.2. Literatura o hudbě a R. A. Dvorský
Snad nikdo, kdo se zajímá o historii moderní české taneční hudby, nepochybuje o tom, že R. A. Dvorský patří k jejím nejvýznamnějším osobnostem. Jaké však bylo naše zklamání, když jsme titul jemu věnovaný hledali marně. Tehdy jsme ovšem ještě netušili, že tato nepříliš potěšující okolnost má nejméně dva závažné důvody.
První důvod úzce souvisí se změnou politických a společenských poměrů po roce 1948. Jazz i jím ovlivněná taneční hudba upadly v nemilost, navíc sám Dvorský byl exemplárním příkladem úspěšného podnikatele. Odsouzení pro pokus o emigraci v 50. letech mu přitížilo naštěstí jen na čas, a tak alespoň v šedesátých letech se mohl do našeho hudebního života úspěšně vrátit. Současně se tehdy zvedla vlna zájmu o historii naší populární hudby, díky němuž zůstalo alespoň několik Dvorského ohlédnutí za jeho kariérou zachováno. Normalizace v letech sedmdesátých znamenala pro literaturu o tomto žánru další komplikace, které se začaly zmírňovat teprve kolem poloviny osmdesátých let a za nimiž udělal tečku teprve rok 1989.
Tímto stavem nejsou ovšem vinny pouze předlistopadové politické poměry. Domníváme se, že koncem šedesátých let by vydání alespoň menší práce o R. A. Dvorském nemuselo být doprovázeno překážkami, navíc od roku 1989 již také několik let uplynulo, přesto dosud o žádné takové publikaci nevíme. Musí tedy existovat jiný, ještě závažnější důvod dluhu hudební literatury vůči R. A. Dvorskému. Domníváme se, že jím jsou obtíže se získáváním materiálů. Dvorského pozůstalost dosud není zpracována, a tudíž přístupná badatelskému zkoumání. Ostatní materiály jsou roztroušeny po řadě archívů a jiných institucích a jejich shromažďování vyžaduje vytrvalosti a trpělivosti.
Když nyní oba důvody známe, nahlédněme do literatury, v níž se o Dvorském dočteme. Chceme-li se o někom blíže informovat, nahlédneme nejprve do slovníků. V Československém hudebním slovníku osob a institucí14) shrnuje heslo Dvorského hudební dráhu, přičemž přináší i některé zajímavé pro naše účely přínosné detaily (u koho se učil hudbě, o dvou jeho operetách, o nichž se domníváme, že nebyly provedeny), pro ostatní čtenáře třeba méně podstatné. Naopak zde postrádáme zmínku o souboru Melody Makers. Údaje jsou shromážděny chronologicky bez hodnotících komentářů. Vzhledem k již jmenovaným komplikacím považujeme za malý zázrak, že se heslo o R. A. Dvorském pouze několik let po jeho propuštění z výkonu trestu mohlo vůbec ve slovníku objevit a domníváme se, že autoři vytěžili za dané situace maximum.
Celou stranu věnuje R. A. Dvorskému Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby A. Matznera, I. Poledňáka, I. Wasserbergera a kolektivu autorů.15) Kromě podrobných údajů zachycujících Dvorského dráhu našel Josef Kotek prostor i pro stručné zhodnocení jednotlivých sfér jeho činnosti. Pouze tu chybí zmínka o účinkování ve filmu, jinak se zde dočteme i o obsazení orchestru. Poněvadž Část jmenná - československá scéna vyšla v roce 1990, nevyhýbá se autor ani Dvorského poválečným peripetiím. Heslo tak podává plastický obraz o Dvorském a jeho aktivitách.
Jednou z prvních knih, o české populární hudbě, která mohla vyjít po roce 1948, se stala publikace L. Dorůžky a I. Poledňáka "Československý jazz. Minulost a přítomnost".16) Již z názvu knihy lze odvodit, že Dvorskému bude věnována pozornost především z hlediska vývoje našeho jazzu. Proto je tu zejména oceňován jeho přínos pro pronikání jazzových prvků do české hudby po první světové válce, z pozdější doby pak význam Dvorského orchestru pro popularizaci swingu v českém prostředí, spolupráce se stylově průbojnějším orchestrem Karla Vlacha a mladou generací swingově orientovaných skladatelů a aranžérů. Velmi stručně je zde také prezentováno účinkování Dvorského, respektive Melody Boys ve filmu, v rozhlasových a gramofonových studiích. Nemůžeme vzhledem k probírané tematice požadovat, aby se zabývala činností Dvorského orchestrů v celé její šíři.
Dílčí informace o R. A. Dvorském objevíme ve sborníku studií a statí Josefa Kotka O české populární hudbě a jejích posluchačích.17) Za zmínku stojí především hodnocení Dvorského skladatelského úsilí na přelomu desátých a dvacátých let, vedle toho je v krátkosti připomenut význam jeho nakladatelství pro českou swingovou produkci.
Hovoříme-li o Josefu Kotkovi, nesmíme zapomenout na oba díly Kroniky české synkopy,18) na nichž se rovněž autorsky podílel Jaromír Hořec. První díl vyšel se značnými problémy v roce 1975, a protože řada protagonistů dlela již řadu let na západ od našich hranic (namátkou jmenujme Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera), zdrželo se vydání druhé části až do roku 1990.19) Knihy zprostředkovávají cenné autentické materiály, v případě R. A. Dvorského jeho vzpomínky, interview, dobové hodnocení Dvorského repertoáru a interpretace, reportáž z koncertu či fotografie. To vše doprovází úsporný komentář.
Ze zahraničních zdrojů se o Dvorském velmi pozitivně vyjádřil německý autor Horst H. Lange v diskografickém přehledu Die deutsche 78er Discographie der Hot-, Dance- und Jazz-Musik 1903 - 1958.20) Kniha dále obsahuje výběr z Dvorského nahrávek uskutečněných v Berlíně roku 1931 (možná i roku 1932) pro značku Brillant a v Praze roku 1941 pro Telefunken.
Mezi největšími osobnostmi naší i světové populární hudby je Dvorskému vyhrazeno místo v populárně naučné knize Lubomíra Dorůžky Panoráma populární hudby 1918/1978.21) Každé osobnosti je věnován medailonek, doprovázený charakteristikou hudebního dění v příslušné době. U R. A. Dvorského nechybí zjednodušená charakteristika jeho stylové orientace dobového postavení a jeho příčin.
O něco více literárně je pojata kapitola o R. A. Dvorském v knížce Vladimíra Dvořáka Začínáme od Adama, v níž představuje oblíbené zpěváky.22)
Přechod mezi populárně naučnou a memoárovou literaturou, lépe řečeno kombinaci obou přístupů uplatňuje Lubomír Dorůžka v díle Karel Vacek.23) Autor Vackovy vzpomínky organicky propojil s líčením koloritu produkce taneční hudby. Dozvíme se řadu zajímavostí o "všedním dnu" Melody Boys, o jednotlivých členech souboru, repertoáru a mnoho dalších věcí. Společně s následující knihou, paměťmi skladatele, aranžéra a klavíristy Jiřího Traxlera Já nic, já muzikant24) patří k nejobsažnějším zdrojům informací. Traxlerovy paměti zachycují velice osobitým způsobem jeho spolupráci s Dvorským v období Protektorátu a těsně po osvobození, díky autorově rozhledu jsou obohaceny zajímavými myšlenkami a postřehy.
Několik vzpomínek na R. A. Dvorského obsahují také paměti dalšího významného jazzového hudebníka Kamila Běhounka,25) ale po kvantitativní i kvalitativní stránce neznamenaly pro nás takový přínos, jako předešlé jmenované.
Kapitolu v knize Šli tři muzikanti26) věnuje Dvorskému Jiří Voldán, jehož Klatovští dragouni byly jednou z prvních, ne-li vůbec první skladbou vydanou Dvorského nakladatelstvím. Protože mezi nimi docházelo pouze k dílčím kontaktům, považujeme za nejcennější vzpomínky na společné vystupování v Červené sedmě. Některé údaje je třeba brát s určitou rezervou.
Poslední kategorii tvoří literatura pojednávající o určité umělecké oblasti nebo souboru. O R. A. Dvorském tu najdeme pouze kratičké zmínky. Patří sem například Smích Červené sedmy Josefa Kotka a Jaromíra Kazdy27) nebo publikace Šárky Bartoškové, Myrtila Frídy a Jana Kollára Československý zvukový film 1930 - 1945.28)
Když tedy vše shrneme, literatury pojednávající o Dvorském v širším záběru není mnoho, přesto můžeme zájemcům doporučit především následující tituly: heslo R. A. Dvorský v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby (Část jmenná - československá scéna, (Praha, 1990), L. Dorůžka, I. Poledňák: Československý jazz (Praha, 1967), L. Dorůžka: Karel Vacek (Praha, 1984 - 2. vydání), Jiří Traxler: Já nic, já muzikant (Toronto, 1980), Josef Kotek - Jaromír Hořec: Kronika české synkopy I (Praha, 1975), Kronika české synkopy II (Praha, 1990).
3.3. R. A. Dvorský očima publicistiky
Po kapitole věnované ohlasům Dvorského činnosti v literatuře se poohlédněme, jestli můžeme v tomto směru počítat také s publicistikou. Podařilo se nám nalézt okolo sedmdesáti různých textů o R. A. Dvorském, nadto připočítejme ještě pár rozhlasových pořadů. Původně jsme byli odkázáni na zdroje z 60. - 90. let, ale protože máme k dispozici i některé články ze 40. let, často odrážející bezprostřední dobový pohled na Dvorského hudební aktivitu, nebudeme se jich zříkat. Jsou mezi nimi i takové, které se kladly za cíl čtenáře spíše pobavit, ale zároveň svědčí o tom, že orchestr nežil jen hudbou. Jistě nikomu neunikla absence článků z padesátých let. Na žádný jsme při našem hledání nenarazili a nemáme ani důvod předpokládat, že by se vzhledem k tehdejším Dvorského peripetiím nějaký vyskytnul. Pokusme se tedy jednotlivé články roztřídit a sestavit jejich typologii.
Za nejvýznamnější skupinu považujeme otištění Dvorského vzpomínky a interview mající de facto hodnotu pramene. Bylo štěstím, že vlna zájmu o starší českou taneční hudbu zastihla Dvorského alespoň v závěru jeho života. Rozhovory ze čtyřicátých let nám umožňují nahlédnout do práce orchestru a Dvorského plánů, ty pozdější z let 60. pak ponejvíce retrospekci jeho hudební dráhy a okolností, které ji ovlivňovaly, občas i doklady o úspěšném návratu na československou hudební scénu. Vznik vůbec prvního seriálu Dvorského vzpomínek inicioval časopis Hudba pro radost.29) Seriál neshrnuje Dvorského činnost v celém rozsahu, spíše ji sám vyprávějící uvádí do kontextu s nastupujícími moderními tanci a technickými vymoženostmi dvacátých let - rozhlasu a gramofonu.
V šedesátých letech byl Dvorský opět zván k rozhlasovému mikrofonu. Ze dvou rozhlasových pásem Dvorského vzpomínek, které s ním připravil, čerpal Vladimír Andrš v článku Poslední reportáž s R. A. Dvorským.30) Článek vyšel jako vzpomínka necelé tři roky poté, co Dvorský odešel navždy. Ze zmíněných pásem vycházel V. Andrš rovněž v devadesátých letech, v článku R. A. Dvorský a rozhlas31) a v nejrozsáhlejším cyklu Dvorského pamětí uveřejňovaném Večerní Prahou prakticky po celý srpen 1990.32)
O angažmá v Červené sedmě Dvorský zajímavě referuje v článku Znáte Jacka Morella?33) Notový záznam melodie Dvorského písně Jipi jou, s níž v roce 1965 zvítězil v televizní soutěži Hledáme písničky na zítra, a rozhovor s autorem zveřejňuje článek Písničku posílá R. A. Dvorský.34)
Mezi texty o R. A. Dvorském se nejčastěji vyskytují životopisné medailonky, s nimiž jsme se setkali ve dvanácti případech. Celá třetina textů pochází z pera Stanislava Titzla, jenž také zřejmě podnítil otištění Dvorského vzpomínek v Hudbě pro radost. Některé cituje a doplňuje vlastním průvodním slovem v medailonku R. A. Dvorský.35) Z jeho dalších prací téhož druhu jmenujme komentář ke gramofonovému dvojalbu Dvorského orchestru Jen se s písničkou smát,36) použitý později také ke kompaktnímu disku 20x R. A. Dvorský37) a článek Už je to dávno,38) pojmenovaný podle alba sestaveného z "lidovkového" repertoáru.
Mezi nadšené Dvorského propagátory se řadí jeho krajan Jan Schwarz, který publikuje především v regionálním a lokálním tisku. Nejzajímavější, současně nejpodrobnější z jeho článků, R. A. Dvorský hraje a zpívá39) obsahuje vedle životopisných dat vzpomínky pamětníků citaci vlastního Dvorského životopisu, ba i sedm fotografií. Mimoto sestavil uvádějící text ke vzpomínkovým dnům konaným ve Dvoře Králové u příležitosti nedožitých pětadevadesátin slavného rodáka.40)
Vedle předchozích dvou autorů zaslouží připomenout velice podrobný příspěvek Bedřicha Machka,41) ač se nám některé jím uváděné informace nepodařilo doložit, například o účinkování Melody Boys ve Francii, Anglii, Belgii, Holandsku, dokonce v USA, což považujeme za prakticky vyloučeno, neboť kromě angažmá v Kodani v letech 1929 a 1930 se o jiném zahraničním vystupování Melody Boys nikde nepíše. Ze jmenovaných zemí v úvahu připadá jedině Anglie, kde prý Dvorský pravděpodobně při své návštěvě kongresu jazzových hudebníků v roce 1934 zpíval v rozhlase světem úspěšně "putující" Vackovo tango Cikánka.42) Ani údaje, že Dvorského nakladatelství převzal podnik Odeon, neodpovídá skutečnosti.43) Přihlédneme-li k obtížím spojeným se získáváním materiálů, budiž určité nepřesnosti tolerovány, zvlášť když my sami se také jistě mnohým nevyhneme. Článek představuje jakýsi souhrn toho, co bylo dosud o Dvorském publikováno a přidává i něco navíc, což jeho hodnotu zvyšuje.
O taneční hudbě měl co říci nejen R. A. Dvorský. Mezi dotazovanými se tak ocitli i někteří z jeho spolupracovníků, což přineslo své plody v podobě několika cenných vzpomínek. Výlučně R. A. Dvorskému je věnován článek Hudba přítelkyně44) vycházející z rukopisných vzpomínek známého skladatele a aranžéra Zdeňka Petra, který ještě stihnul práci ve Dvorského nakladatelství a obstarávat techniku při koncertech. Vzpomínky se váží především k nakladatelství, podobně jako v knize L. Dorůžky K. Vacek či memoárech J. Traxlera Já nic, já muzikant nechybějí osobité úvahy a postřehy, z čehož je patrné, že se jedná o rozsáhlejší text.
S několika zajímavostmi ze spolupráce s R. A. Dvorským se s námi podělila i přední swingová zpěvačka Zdena Vincíková, podotýkáme, že si odnesla velmi pozitivní zkušenosti. Její vyprávění spadá do cyklu Historie psaná písničkou otiskovaného periodikem Repertoár malé scény.45)
Nám známé články zachycující R. A. Dvorského "v akci" respektive jeho orchestr pocházejí, až na jednu výjimku z roku 1939, z let čtyřicátých. V roce 1940 a 1941 Dvorský uspořádal dvě šňůry koncertů po celém Protektorátu těšící se značnému zájmu veřejnosti, jak vyplývá z několika ohlasů. Neomezily se jen na reference z jednotlivých koncertů, naopak nás podrobně zpravují o repertoáru či v některých případech udávají jmenovité obsazení orchestru.46)
Dvorského nakladatelskou produkci sledoval prostřednictvím Lubomíra Dorůžky po osvobození vycházející, fundovaně vedený časopis Jazz.47) Novinky byly napřed ohlášeny reklamou, na jiném místě sekundovalo Dorůžkovo odborné hodnocení. Předmětem posudku (recenze) bývala zpravidla orchestrální dvojčísla Dvorského speciální Super swing serie. Ocenění zasluhuje fakt, že časopisu mimo Jiřího Traxlera, jako jedinému neunikla chystaná smlouva mezi Dvorského nakladatelstvím a americkou vydavatelskou firmou Mills Music Inc.48) Ta neměla v našich poměrech obdoby, dávala totiž dobrou možnost prosadit českou produkci jak v západní Evropě, tak v zámoří. Mezitím však přišel s únorem 1948 konec podobných nadějí a po necelém roce i konec časopisu.
Články pocházející z 60. let jsou různorodého charakteru, buď informují o úspěchu Dvorského písní nebo o plánovaném programu.
Odborně zaměřené stati reprezentuje jeden jediný článek - "České vokální skupiny" autora Stanislava Titzla.49) Všímá si způsobu vícehlasých vokálních aranžmá provozovaných Melody Makers a Melody Boys; přitom konstatuje, že jejich podobu výrazně ovlivnily gramofonové nahrávky dobových šlágrů v podání souboru The Revellers.
Reedice nahrávek Dvorského orchestru nenechal v šedesátých letech bez povšimnutí Stanislav Titzl,50) v roce 1984 pak autor příspěvku v časopise Opus musicum.51) Neuniklo mu, že podstatná část skladeb se kryje s výběrem v předchozím vydání a že by nebylo na škodu zařadit několik méně známých nahrávek. Paradoxně na kompaktním disku 20x R. A. Dvorský & Melody Boys z roku 1996 se objevuje zúžený výběr z týchž skladeb, což se dá zdůvodnit jen jejich popularitou.
Rostoucí zájem veřejnosti o hudbu třicátých let se odrazil ve vysoké návštěvnosti vzpomínkových akcí a výstav věnovaných R. A. Dvorskému. Pražská výstava v Národním muzeu musela být dokonce prodloužena. O jejím pořádání poměrně podrobně informovalo několik deníků, mezi jinými Právo52) a Hradecké noviny.53)
V této kapitole jsme se již zmínili o dvou rozhlasových pásmech z šedesátých let. Jejich autorem byl Vladimír Andrš. Ukázky obou pásem byly vysílány v roce 1995 v pořadu Fonogramy, neznáme tedy oba pořady v kompletní podobě. Pořad Kdybych se znovu narodil, o něco konkrétněji pojednávající o Dvorského hudební činnosti, slyšeli posluchači poprvé v březnu 1964. Druhý, nazvaný podle Dvorským nazpívané písně Jen se s písničkou smát, byl odvysílán o rok později. Dvorský své vyprávění spíše uvedl do rámce nástupu moderních tanců na naše území po první světové válce. V obou pásmech se vzpomínky střídaly s hudebními ukázkami, k nejzajímavějším řadíme nahrávku Dvorského shimmy Kirkilis, pořízenou ještě akusticky (hrálo se do jakési velké "trouby") anglickým May fair Dance Orchestra54) a autentickou ukázku z rozhlasové relace. Bohužel u ní nebylo uvedeno, z kterého roku pochází, jen odhadujeme, že tzv. blattnerfon, pravděpodobně první rozhlasové záznamové zařízení se používal asi tak od poloviny třicátých let, tudíž ukázka může pocházet zhruba z této doby.
V pořadu Děkuji, bylo to krásné55) se setkali dva spolupracovníci - pamětníci, aby sobě i posluchačům připomněli doby, kdy byli s Dvorským v denním kontaktu. Náplň jejich tehdejších pracovních povinností nám umožnila poodhrnout roušku tajemství úspěchu Dvorského nakladatelství. K nejhodnotnějším patří vyprávění o tom, jakým způsobem si Dvorský vybíral skladby pro vydání.
Existují ještě další pořady, které se v menší míře Dvorského dotýkají mezi jinými druhá část Černé hodinky Jiřího Traxlera56) zahrnující věcné postřehy i vzpomínky osobního charakteru.
Do jiné kategorie náleží pořady představující jakousi zvukovou analogii písemných medailonků. Zmiňme se alespoň o dvou částech seriálu Od rejdováku k rocku,57) připraveného Josefem Kotkem.
Závěrem uveďme, že jsme nalezli kolem 70 článků a pět rozhlasových pořadů buď přímo Dvorskému věnovaných nebo o něm významnější měrou informujících. Domníváme se, že jde o poměrně potěšitelné konstatování. Typologie zdrojů se značně rozvětvena, postrádáme jen větší množství článků, jež by se hlouběji na odborné úrovni zabývaly jednotlivými aspekty Dvorského hudebních aktivit. Nejvíce nám známých článků a rozhlasových pořadů (25, resp. 5) pochází z 90. let, 15 položek však představuje seriál Vladimíra Andrše Ten elegantní pán s knírkem, proto byla na jednotlivé články bohatší 60. léta (asi 19 článků). Očekávaný útlum se dostavil v 70. letech (2 články + 1 rozhl. pořad v roce 1979), "normalizace" i v této oblasti vykonala své. Mírný vzestup zaznamenáváme v 80. letech (6 článků). Z 30. a 40. let máme k dispozici dohromady 20 článků, ale předpokládáme, že jejich frekvence byla daleko vyšší.
3.4. R. A. Dvorský očima pamětníků
Specifickým a velmi zajímavým zdrojem informací byly vzpomínky pamětníků. Vyprávění Anny Mannové, nejmladší sestry R. A. Dvorského, zachycovalo především kořeny Dvorského muzikálnosti a atmosféru rodinného prostředí, v němž R. A. Dvorský žil.58)
Skladatel, aranžér a klavírista Jiří Traxler, žijící od roku 1949 v Kanadě nám poskytnul při pražské návštěvě v listopadu 1996 cenné údaje zejména o fungování orchestru, nahrávání na desky, chodu Dvorského nakladatelství zhruba v období 1939 - 1949, kdy byl s R. A. Dvorským v častém kontaktu.59)
Rozhovor s Janem Novákem, který mimo orchestru R. A. Dvorského hrál na klarinet a saxofon v Osvobozeném divadle a v Divadle Vlasty Buriana, se týkal hlavně činnosti orchestru R. A. Dvorského, největší přínos pro nás znamenaly vzpomínky na závěrečné období trvání orchestru, kdy hudebníci hráli v Německu a na okupovaných územích Polska a Rakouska.60)
Poznámky:
1) Pojem populární hudba chápeme spíše ve smyslu "nonartificiální hudba", přesto jsme jej užili pro jeho zakořeněnost v obecním povědomí. Definice pojmů nonartificiální a populární hudba nalezneme v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby.
(Matzner, A. - Poledňák, I. - Wasserberger, I. a
kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.
Část věcná. Druhé vydání, Praha, Supraphon 1983).
2) Kupříkladu v publikaci L. Dorůžky, I. Poledňáka Československý jazz. Minulost a přítomnost. Praha, Supraphon 1967.
3) Tuto kategorii představují především časopisecké a novinové medailonky R. A. Dvorského.
4) Traxler, Jiří: Já nic, já muzikant. Toronto, Sixty-Eight Publishers Corporation 1980.
5) Muzeum české hudby - hudebně historické oddělení, Lázeňská 2, 118 00, Praha 1.
Muzeum je v současné době uzavřeno.
6) Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem, Kohoutův dvůr, 544 00, Dvůr Králové nad Labem.
Materiály jsou uloženy v muzejní knihovně.
7) Archív hlavního města Prahy, Husova 20, 110 00 Praha 1.
8) Státní ústřední archív, Karmelitská 2, 118 01 Praha 1, Malá Strana. Ve fondu Ministerstva školství a kultury se zde též nacházejí materiály týkající se úpravy platu R. A. Dvorského v prosinci 1956, tedy nedlouho po návratu z vězení. Dvorský byl tehdy zaměstnán v Českém hudebním fondu.
9) Archív Ministerstva vnitra, Na Struze 3, 110 00,
Praha 1. Materiály jsou presenčně poskytovány pouze pro studijní účely.
10) Památník národního písemnictví, Strahovské nádvoří 132, 118 38 Praha 1 - Hradčany.
11) Národní knihovna České republiky, hudební oddělení, Klementinum 190, 110 01, Praha 1 (dále Národní knihovna).
12) Ochranný svaz autorský (dále OSA) pro práva k dílům hudebním, Čs. armády 20, 160 56, Praha 6 - Bubeneč. Dvorského ohlášky uloženy v kartotéce "ohlášek děl".
13) Die Deutsche Bibliothek, Deutsches Musikarchiv Berlin, Gärtnerstr. 25/32, 12 207 Berlin.
14) Černušák, G. - Štědroň, B. - Nováček, Z.: Československý hudební slovník osob a institucí, Praha, Státní hudební vydavatelství 1963, svazek 1, heslo Dvorský, Rudolf A., s. 276 (dále jen ČSHS).
15) Matzner, A. - Poledňák, I. - Wasserberger, I. a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná - československá scéna. Praha, Supraphon 1990, heslo Dvorský, R. A., s. 118 - 119 (dále jen Encyklopedie).
16) Dorůžka, L. - Poledňák, I.: Československý jazz. Minulost a přítomnost. Praha, Supraphon 1967 (dále užíváme podobně jako Encyklopedie zkratky ČJ).
17) Kotek, J.: O české populární hudbě a jejích posluchačích. Praha, Panton 1990 (dále Kotek).
18) Kotek, J.: Kronika české synkopy. Díl I. (1903 - 1938). Praha, Supraphon 1975.
Kotek, J. - Hořec, J.: Kronika české synkopy. Díl II. (1939 - 1961). Praha, Supraphon 1990.
Pro první díl užíváme zkratky KČS 1, pro druhý KČS 2.
19) O problémech s vydáním obou knih píše Josef Kotek v předmluvě druhého dílu, odkud se též dozvídáme, že se Jaromír Hořec podílel i na prvním dílu Kroniky české synkopy, ale z politických důvodů nesměl být v knize jako spoluautor uveden.
20) Lange, H. H.: Die deutsche 78er Discographie der Hot-Dance- und Jazz-Musik 1903 - 1958. Berlin, Colloquium Verlag 1966.
Kopie části týkající se R. A. Dvorského získána z Justus-Liebig-Universität, Institut Musikwissenschaft, Karl-Glöckner-Str. 21, D 35 394 Gießen.
21) Dorůžka, L.: Panoráma populární hudby 1918/1978. Druhé vydání, Praha, Mladá fronta 1987, především strany 212 - 213.
22) Dvořák, Vl.: Začínáme od Adama. Praha, Mladá Fronta 1960, s. 29 - 36 (dále Dvořák)
23) Dorůžka, L.: Karel Vacek. Druhé vydání, Praha, Supraphon 1984.
24) Traxler, J.: Já nic, já muzikant. Toronto, Sixty-Eight Publishers Corporation 1980.
25) Běhounek, K.: Má láska je jazz. Toronto, Sixty-Eight Publishers Corporation, 1986.
26) Voldán, J.: Šli tři muzikanti. Praha, Panton 1970, s. 235 - 242 (kapitola O kapelníkovi R. A. Dvorském) (dále jen Voldán).
27) Kotek, J. - Kazda, J.: Smích Červené sedmy. Praha, Československý spisovatel 1981.
28) Bartošková, Š. - Frída, M. - Kolár, J. S.: Československý zvukový film 1930 - 1945. I. díl: Filmy Praha, Filmový ústav 1965.
29) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. Hudba pro radost (dále HPR) 1962 (ročník neuveden) čísla: březen - duben, s. 17; květen - červen, s. 22 - 23; červenec - srpen, s. 17 - 18.
30) Andrš, V.: Poslední reportáž s R. A. Dvorským. Naše rodina. Týdeník ČSL, r. 2, 1969, č. 4, s. 11.
31) Andrš, V.: R. A. Dvorský a rozhlas. Týdeník Rozhlas, r. 3, 1993, č. 30, s. 3.
Článek získán z odd. Dokumentace Českého rozhlasu, archiv osobností - R. A. Dvorský (dále Dokumentace ČRo).
32) Cyklus vycházel v deníku Večerní Praha, r. 36, 1990, v číslech 146 - 148 (31.7. - 2.8.1990), 150 - 153 (6.8. - 9.8.1990), 155 - 158 (13. - 16.8.1990) a 160 - 162 (20.8. - 22.8.1990).
33) nt: Znáte Jacka Morella?, Pochodeň, r. 53, č. 128, 29.5.1964, s. 3.
34) pl: Písničku posílá R. A. Dvorský. Průboj, 4.3.1965. Článek získán z Dokumentace ČRo, jako u většiny podobně nabytých článků zde nebyly zaznamenány další údaje o jejich zdroji.
35) Titzl, St.: R. A. Dvorský (článek vyšel v rámci cyklu Historie psaná písničkou). Repertoár malé scény, r. 6, 1968, č. 11, s. 8 - 12.
36) "Jen se s písničkou smát" (R. A. Dvorský se svým orchestrem, 1938 - 1944). Vydal Supraphon v roce 1986, desky č. 1013 4911 a 1013 4912.
37) 20x R. A. Dvorský & Melody Boys. Supraphon, 1996.
Vyšla též stejnojmenná kazeta.
38) Titzl, St.: Už je to dávno (ohlédnutí za kariérou R. A. Dvorského). Gramorevue, r. 20, 1984, č. 3, s. 9.
39) Schwarz, J.: Rudolf Antonín Dvorský hraje a zpívá. Dvůr Králové nad Labem. Vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí. r. neuveden, č. 1, 14.9.1994, s. 4 - 7 (dále Schwarz).
40) Dny R. A. Dvorského. K 95. výročí narození zakladatele české taneční hudby.
41) Machek, B.: Král českého jazzu ze Dvora Králové. Krkonošské noviny, r. 3, č. 69, 23.3.1994, s. 9.
42) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. Večerní Praha, r. 36, č. 150, 6.8.1990, s. 6.
O tom, že R. A. Dvorský zpíval Cikánku ve vysílání BBC nás při setkání informovala jeho sestra, paní Anna Mannová. Její tvrzení nepřímo dokládá výše uvedený článek.
43) Ve skutečnosti Dvorského nakladatelství převzal podnik Orbis.
44) Hudba přítelkyně. Labyrint, 1992, č. 5.
Článek získán z Dokumentace ČRo.
45) Titzl, S. - Srp, K.: Zdena Vincíková. Repertoár malé scény, r. 6, 1968, č. 5, s. 9 (cyklus Historie psaná písničkou).
46) Kupříkladu v článku Pronikavý úspěch R. A. Dvorského koncertu v Kmochově městě. Telegraf, 2.4.1940.
Článek získán ze Státního ústředního archívu v Praze, fond Ministerstvo zahraničních věcí - výstřižkový archiv I (MZV - VA I), fascikl R. A. Dvorský (dále SÚA, MZV - VA I). I ostatní články tohoto fasciklu postrádají kompletnější údaje o zdroji.
47) Jazz, r. 2, 1948.
48) Petr, Z.: Česká taneční hudba na cestě do světa.
Jazz, r. 2, 1948, č. 1, s. 5.
49) Titzl, s.: České vokální skupiny. Melodie, r. 2, 1964, č. 8, s. 115 - 117.
50) Titzl, S.: Setkání s R. A. Dvorským. Hudba pro radost, 1969, březen - červen, s. 19 (ročník nenalezen).
51) VD: Jen se s písničkou smát. Opus musicum, r. 21, 1989, č. 2, příloha XI - XII.
52) Tlučhoř, J.: R. A. Dvorský, legenda z masa a kostí.
Právo, čtvrtek 1.8.1996.
Článek získán z Dokumentace ČRo.
53) Národní muzeum připomíná R. A. Dvorského. Hradecké noviny, r. 5, č. 178, 1.8.1996, s. 5.
54) Příloha antologie Český jazz 1920 - 1960 (1965, Supraphon DV 10 177 - 8H) a rozhlasový pořad J. Kotka o českém jazzu 30. let (název nezjištěn).
55) Českým rozhlasem byl m. j. odvysílán v letních měsících roku 1996, vycházíme z magnetofonového záznamu pořadu.
56) Pořad byl Českým rozhlasem vysílán na podzim 1995, kdy jsme pořizovali i magnetofonový záznam. Od té doby byl opakován, patrně ve druhé polovině roku 1996.
57) Opět vycházíme z magnetofonového záznamu pořadu. Poněvadž byl pořízen před volbou tématu diplomové práce, rok odvysílání pouze odhadujeme přibližně na léta
1994 - 1995.
58) Záznam rozhovoru autora práce s paní Annou Mannovou pořízen v září 1996.
59) Záznam rozhovoru mezi autorem práce a panem Jiřím Traxlerem pořízen počátkem listopadu 1996.
60) Rozhovor autora diplomové práce s panem Janem Novákem z 11.3.1997 je rovněž zachycen na magnetofonovém záznamu.