XI. R. A. DVORSKÝ NA FILMOVÉM PLÁTNĚ
Elegantní zjev a lyrický hlas R. A. Dvorského patří neodmyslitelně k českému filmu třicátých a čtyřicátých let. S touto skutečností značně kontrastuje fakt, že o jeho účinkování ve filmu nebylo napsáno (nepočítáme-li několik Dvorského vzpomínek a krátkou pasáž v ČJ1) skoro nic. Přitom se podle vlastního tvrzení podílel asi na sedmdesáti filmech.2) Proto se pokusíme do této oblasti alespoň trochu nahlédnout.
Zjistili jsme, že Dvorský ve filmu vystupoval v různých funkcích, a to jako zpěvák a dirigent orchestru, svůj hlas propůjčoval na plátně zpívajícím hercům, v několika filmech se uplatnil coby herec a v jednom případě jako skladatel filmové hudby. Předpokládáme, že převažovala prvně jmenovaná funkce, ale řadu záležitostí budeme nuceni pouze odhadovat, jelikož zatím neexistuje kompletní Dvorského filmografie.
K vůbec prvnímu filmového účinkování R. A. Dvorského a jeho Melody Boys došlo v roce 1930 v německém filmu Vychovatel mého srdce.3) Podle Dvorského za to vděčili nové technice a momentálního neobvyklému nápadu: "Vedení našich ateliérů zakoupilo zvukovou aparaturu Tobis - Klangfilm. V té době k nám přišel německý film Vychovatel mého srdce, v němž hrál hlavní roli Harry Liedtke. Film už byl zvukový a zpíval v něm kvartet. Martin Frič, tehdy ještě asistent režiséra Karla Lamače, přišel s nápadem. Povídá: "My ten německej kvartet vystřihneme a místo něj tam budou zpívat Melody Boys." Rozhodnuto, uděláno. Zvukově byla nahrávka docela dobrá. Ale obraz - no to byla hrůza. Proti jasnému německému filmu byl ten náš hrozně tmavý a my jsme vypadali jak parta kominíků v tunelu.4)
Filmů, v nichž Dvorský se svým orchestrem ať už stoprocentně nebo velmi pravděpodobně vystupoval, popřípadě k nim nahrál hudbu, jsme objevili okolo pětadvaceti, ale nevylučujeme vzhledem k počtu filmů uváděném Dvorským, že nahráli hudbu přibližně ke dvojnásobku titulů. Potíž tkví v tom, že orchestr, který pouze nahrál hudbu a ve filmu se neobjevil, nebývá v dostupných zdrojích uváděn. K nejatraktivnějším patří Muži v offsidu, Kantor Ideál, U pokladny stál, Těžký život dobrodruha nebo Kristián.5)
Často natáčel hudbu k filmům s Vlastou Burianem, za všechny uveďme Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Anton Špelec ostrostřelec, Pobočník jeho výsosti.6)
Nejvíce prostoru se R. A. Dvorskému s jeho orchestrem dostalo ve slavné komedii s Oldřichem Novým Kristián z roku 1939. Vzhledem k ději, jenž se podstatnou část filmu odehrává v baru, tu orchestr zastává nepřehlédnutelnou úlohu. Je docela dobře možné, že orchestr tu vlastně hrál sám sebe a tak můžeme i po letech na vlastní oči zahlédnout, jak vypadaly některé momenty "všedního dne" (spíše bychom měli říci noci) orchestru. Melody Boys zde účinkují asi ve složení, v jakém obvykle koncem třicátých let hráli a kromě nám neznámého foxtrotu ve filmu zaznějí dvě písně S. E. Nováčka Nečekej, nečekej a "trvalka" Jen pro dnešní den. Tyto melodie se objevují i v instrumentálních verzích jako hudba k úvodním titulkům a také jako podkladová hudba. Dvorský je tu jednoduchou formou zapojen do děje (zdraví se pohledem s Kristiánem - Novým, ohlašuje do mikrofonu telefonát), což přispívá k přirozenému vyznění barové scény.
Téměř celý původní kvintet Melody Boys můžeme spatřit v jednom z prvních filmů s Vlastou Burianem On a jeho sestra (1931). V kvartetu Vacek, Dvorský, Klemr a Kocina zpívají šlágr Járy Beneše Růžové psaníčko. Pod zpěvem zní slabě kytara, na kterou nejspíše hrál pátý člen orchestru Friedl. V kapitole o Melody Boys jsme si již povšimli, že Karel Vacek zpíval linku nad melodií. Zařazení zvukomalebných prvků (použití motivu písně Jede, jede poštovský panáček jako napodobení poštovní trubky) a zpěv meziher zvyšují zajímavost podání.
Pro filmové účely býval občas také jednorázově sestavován speciální orchestr složený z hudebníků více souborů. Ve filmu Eva tropí hlouposti řídil Dvorský podobný orchestr, v němž pravděpodobně hráli hudebníci od Dvorského, Vlacha a z Blue Music.7)
Několikrát zazněl ve filmech hlas R. A. Dvorského z úst jiných herců. Dvorský vypráví, že neponechával nic náhodě a usiloval (podle příhody úspěšně), aby rozdíl mezi jeho hlasem a hlasem herce nebyl příliš patrný: "V některých filmech jsem zpíval písňové party za herce. Tak například ve filmu režiséra Slavínského Poznej svého muže jsem zpíval za Jana Pivce píseň Romana Blahníka Bloudím, jen věrný stín jde se mnou. Ve filmu Za tichých nocí jsem zase zpíval za Karla Högera Závišovy písně. Snažil jsem se, abych přizpůsobil barvu hlasu tak, aby rozdíl mezi ním a mnou nebyl příliš znát.
Film se už promítal několik dnů, když jsem se v pražském rozhlase setkal s Karlem Högerem. Potkali jsme na chodbě jednu techničku a ta Högerovi s obdivem říkala: "Mistře, úplně jste mě uchvátil. Váš pěvecký výkon byl ohromný." Höger se usmál a řekl. "Úplně s Vámi souhlasím. Dvorský to zazpíval ohromně."8)
Mimo tyto filmy jsme další Dvorského dublování nevypátrali.
V několika filmech se Dvorský se Dvorský uplatnil herecky, nutno ovšem říci, že většinou spíše v epizodních rolích. Jen jednou se objevil v hlavní roli a zrovna ve filmu, který kritika "ztrhala"9) Film se jmenoval Krb bez ohně, vznikl roku 1937.10) Dvorský hraje bankéře, příslušníka vysoce společensky postavené rodiny, jehož bratr si hodlá vzít za manželku chudé děvče. Matka nedá ke sňatku souhlas, ale když syn po těžké automobilové havárii umírá, před smrtí žádá bratra (hraného Dvorským), aby se staral o jeho dítě, jež se mělo děvčeti (hranému Hanou Vítovou) narodit. Bankéř (Dvorský) se s děvčetem formálně ožení a je k ní naprosto lhostejný, nezná ani její podobu. Po čase se náhodou sejdou ve vlaku, bankéř se do děvčete zamiluje, ale netuší, že je to jeho manželka, a tak se chce dát rozvést. V závěru filmu zjistí pravdu, ale ačkoliv ho děvče miluje, oplácí mu stejnou mincí, jako on, když si ji bral (chce se zase rozvést ona). Samozřejmě nakonec vše dobře dopadne a oba se smíří. Tolik v krátkosti k ději filmu.
Přes hlavní myšlenku, že šaty a peníze nedělají člověka, tento film skutečně nepatří k tomu nejlepšímu, co u nás bylo v té době natočeno, i když herci ve většině případů v rámci možností nepodali špatné výkony. Dvorského herecký projev, ač nebyl profesionálním hercem a jeho zkušenosti byly omezeny na ochotnické divadlo a kabarety, nepůsobil rušivě. Postava citlivého aristokrata, jehož předsudky vůči chudým překoná láska, byla pro Dvorského zřejmě vhodně vybrána. Nejparadoxnější na filmu je jeho úvod. Titulky asi byly po válce upravovány, a přestože tu Dvorský hrál v hlavní roli, v titulcích jeho jméno chybí. Pochybujeme, že by tomu tak bylo z ohledu na jeho uměleckou pověst.
Na jinou významnější hereckou roli vzpomíná Dvorský takto: "Na film Ze soboty na neděli mám jednu velice zvláštní vzpomínku. Přišel za mnou režisér Gustav Machatý a povídá: "Mám pro tebe roli. Scénář k tomu filmu napsal Nezval, muziku Ježek, hrajou tam Šejbalová, Struna, Jičínský. A já k nim potřebuju typ. Rozumíš - TYP. A to bys mohl bejt ty. Tak přijď zejtra ráno do ateliéru a já si tě vyzkouším." Povídám mu: "Gusto, neblázni. Copak já jsem nějaký herec? Ani netoužím se jím stát. Jako muzikant jsem úplně spokojený." "Nevykládej! Tady máš text a ráno ať tě vidím!" Když jsem přišel do ateliérů, kamera už byla připravena. Text jsem uměl, a tak to natočili. Za pár dní mi volá Machatý. "Díval jsem se na to a hodíš se mi líp než ten druhej. Tak máš roli, abys věděl." "A kdo je tím druhým?" zeptal jsem se nesměle na jméno soka, o kterém jsem nevěděl. "Hugo Haas," odpověděl Machatý a zavěsil. Film se začal natáčet 9. března 1931 a za tři neděle měl premiéru. Až o hodně později mi Hugo Haas prozradil, že tu zkoušku u Machatého zoral úmyslně, protože dostal roli Načeradce ve filmu režiséra Martina Friče Muži v ofsajdu (pozn. - S Melody Boys tu účinkoval také Dvorský). "No a to musíš uznat, že já, takovej fanda na kopanou, jsem si takovouhle roli nemoh° dát ujít," řekl mi."11)
Film jsme sice neviděli, ale domníváme se, že režisér Machatý přesně vystihl, proč byl tu a tam R. A. Dvorský do hereckých rolí obsazován. Sám o sobě totiž přestavoval typ elegantně vypadajícího člověka vznešeného chování a to občas režisérům vyhovovalo. Mimochodem, Melody Boys nahráli k tomuto filmu hudbu,12) kterou složil Jaroslav Ježek,13) a Dvorský tvrdí, že tu zpíval (Teď ještě ne a Slovník lásky - Ježkovy písně na Nezvalovy texty).14)
Vedle dvou rolí, jimž jsme se věnovali, dostal Dvorský příležitost ještě v několika filmech. Ze známějších jmenujme filmy se Zdenkou Sulanovou Lízino štěstí (1939, zde zřejmě také významnější role dr. Paříka)15) a Madla zpívá Evropě (1940, v tomto filmu uplatnil pouze svou vizáž v roli dona Manuela).
U úspěšných českých filmů se čas od času točila i cizojazyčná verze. Názvy několika z nich Dvorský zanesl do svých poznámek,16) proto jsme informováni, že Melody Boys (Dvorský druh spolupráce blíže nejmenuje) pravděpodobně nahráli hudbu k zahraničním verzím filmů Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (Le roi bis) a Kantor Ideál (Le professeur cupidon). Poněvadž jsme nalezli podobných dvojic filmů více, soudíme, že většinou, pokud Dvorský nahrál hudbu k české verzi, nahrával i pro její cizojazyčnou podobu, jestliže eventuelně nebyla jedna a táž hudební nahrávka použita pro obě verze.17) Vcelku pochybujeme, že by zahraniční verze našich filmů přispěly významnější měrou k propagaci orchestru v cizině, protože název orchestru se v titulcích objevoval zřídka, i když třeba hudebníci vystoupili na plátně.
V roce 1942 Dvorský vystupoval pro německý hudební film. Jednalo se o pompézní projekt, jak referoval Polední list: "V pondělí 6. července účinkoval velký jazzový orchestr R. A. Dvorského za jeho osobního řízení na velkém jazzovém koncertě ve Smetanově síni Representačního domu v Praze. Sto členů čítající jazzový orchestr hrál v tomto složení: 48 houslí, 12 viol, 8 čel, 6 bas, 6 trumpet, 6 pozounů, 6 saxofonů, 2 klavíry, zvláštní tympány, zvláštní bicí nástroje, 2 kytary. Koncert byl určen pro nový film Terrafilmu z produkce UFY "Wir machen Musik", který natáčí režisér Kreysler s Ilse Wernerovou a Viktorem de Kowou v titulních rolích. Herci působili též v natáčených (pozn. - hudebních?) scénách tohoto doposud největšího německého jazzového filmu, pro nějž hudbu komponovali Peter Igelhoff a A. Steimel."18)
V příležitostně sestaveném tělese hrál nejvyšší počet hudebníků, jaký kdy Dvorský najednou řídil. Jak Novák v rozhovoru s námi uvedl, že orchestr hrál ještě pro jiný německý film, k němuž složil hudbu Michal Jary, ale myslíme, že jinak v mnoha německých filmech orchestr neúčinkoval.
Otazníkem pro nás zůstává, proč je tato novinová zpráva posledním dokladem Dvorského účinkování ve filmu, po roce 1942 ani Bartošková, ani počítačová filmografie z Národního filmového archívu u Dvorského jména žádný filmový titul neuvádí.19) Je možné, že mohlo oběma přehledům ojedinělé účinkování uniknout, přesto je to trochu překvapivé zjištění.
Dvorský sám o sobě tvrdí, že spolupracoval na sedmdesáti filmech.20) Domníváme se, že nepřehání, přestože jsme jich nalezli v různých zdrojích (mezi ně počítáme i Dvorského vlastní soupis filmů) jen 37. Zbytek podle našeho názoru tvoří filmy, pro něž orchestr R. A. Dvorského nahrál hudbu, avšak nebyl začleněn do děje (neobjevil se v záběru kamery), a proto ušly pozornosti filmařské evidence. Nejčastěji se Dvorský s orchestrem uplatňovali v komediích (často s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým), popřípadě tu a tam také ve filmech z dnešního hlediska nevalné úrovně, inspirovaných románky z ženských týdeníků. V jednom takovém hrál hlavní roli (Krb bez ohně), herecky se uplatnil celkem asi v šesti filmech, nejhodnotnější z nich je asi role Pavla ve filmu Ze soboty na neděli (soudíme tak bez shlédnutí filmu podle zařazení roce na jedno z předních míst a pozitivního hodnocení filmu v ČsZF).21) V několika filmech dubloval zpěvní part herce, k filmu Mravnost nade vše složil s Romanem Blahníkem hudbu, na jejíž instrumentaci se také podílel. Vedle herce, skladatele a kapelníka Emana Fialy byl R. A. Dvorský v období let 1930 - 1945 nejčastěji se na plátně objevujícím hudebníkem.
Poznámky:
1) ČJ, s. 34 - jmenovány první filmy, k nimž Melody Boys nahráli hudbu.
2) Životopis - MDK.
3) ČJ, s. 34.
4) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36,
č. 156, 14. 8. 1990, s. 6.
5) Vlastní rukopisná filmografie R. A. Dvorského - MDK.
6) Tamtéž.
7) Srovnej se vzpomínkou Jiřího Traxlera (Traxler, s. 149 - 150. Jména souborů uvedena v jednom z komentářů k uvedení filmu v televizi. Komentář patrně pochází z Týdeníku rozhlas, asi z roku 1995. Autory hudby jsou Jiří Traxler a Kamil Běhounek (Traxler, 148).
8) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36,
č. 157, 15. 8. 1990, s. 6.
9) Bartošková, Š. - Frída, M. - Kolár, J. S.: Československý zvukový film 1930 - 1945. I. díl: Filmy. Praha, Filmový ústav 1965 (dále jen ČsZF), s. 105.
10) Tamtéž.
11) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36, č. 156, 14. 8. 1990, s. 6.
12) ČJ, s. 34. Do rozporu s tímto tvrzením se dostává L. Dorůžka v knize Karel Vacek (Dorůžka, s. 115), kde je uvedeno, že hudbu k tomuto filmu nahrál Orchestr Osvobozeného divadla.
13) ČsZF, s. 277.
14) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36, č. 156, 14. 8. 1990, s. 6.
15) ČsZF, s. 13 - 14.
18) R. A. Dvorský se stočlenným jazzovým orchestrem. Polední list, 10. 7. 1942. (SÚA, MZV - VA I).
19) Vlastní rukopisná filmografie R. A. Dvorského zahrnuje filmy natočené do roku 1935 (včetně). Pak již jmenuje jen čtyři filmy, aniž by je datoval.
20) Životopis - MDK.
21) ČsZF, s. 277.