XII. NAKLADATELSTVÍ R. A. DVORSKÉHO
1. VZNIK NAKLADATELSTVÍ
Když R. A. Dvorský v roce 1936 zakládal vlastní nakladatelství, mnozí ho prý před tímto krokem varovali.1) Dvorský se totiž rozhodl své nakladatelství orientovat výhradně na populární hudbu a stal se tak vedle nakladatelství Ferryho Kováříka, který vydával lidovky, pravděpodobně jediným takto zaměřeným vydavatelem.
Cesta ke vzniku nakladatelství byla dost složitá.2) Žádost o povolení k provozování živnosti nakladatelství hudebnin podal R. A. Dvorský na pražský magistrát
31. července 1935.3) Svůj úmysl zdůvodnil, že ze zdravotních důvodů chce skončit s nočním zaměstnáním (zde se domníváme, že spíše šlo o formální zdůvodnění pro úřad, než o skutečný úmysl), a argumentoval bohatými praktickými zkušenostmi (zaměstnání u Springera) a kontakty se zahraničními nakladateli.4) Živnostenský referát pravděpodobně požádal o vyjádření Gremium knihkupců a nakladatelů v Praze. Odpověď z 13. září byla dosti zdrženlivá, grémium se dožadovalo konkrétnějšího doložení Dvorským dosaženého vzdělání a zaplacení inkorporační taxy.5) V polovině září roku 1935 intervenoval JUDr. Jiří Červený6) právní zástupce R. A. Dvorského v této záležitosti, u magistrátu a Dvorskému sděluje, že ze strany magistrátu by potíže plynout neměly.7) Pozitivní odpověď přišla z Místní rady na Královských Vinohradech,8) rovněž policejní ředitelství Dvorského považovalo za "zachovalého" a "spolehlivého".9) Kdo nebyl udělení koncese nakloněn, bylo opět Gremium knihkupců a nakladatelů. V negativním vyjádření z 6. prosince 193510) argumentovalo opět formálně tím, že "vzdělání nabyl p. Rudolf Antonín", tedy "nemůže žádati p. Dvorský a koncese by mohla být udělena pouze na jméno správné Rudolf Antonín". Teprve poté přišel na řadu věcný argument: "Upozorňujeme, že ve stanovišti v Praze XII. jest dnes několik nakladatelství (pozn. - jmenují odtud čtyři firmy a jednu z blízkého okolí)." Dále uvádějí, že "v Praze samotné jest celkem 22 firem nakladatelství hudebnin, a nemůže být řečeno, že by místní potřeba jak na Vinohradech, tak vůbec v Praze nebyla dosavadními koncesemi kryta."11) Budoucnost tento výrok naprosto vyvrátila, protože zájem o hudebniny z Dvorského nakladatelství byl značný. Zřejmě někdo ve Dvorském spatřoval potenciálního nepříjemného konkurenta a snažil se udělení licence zabránit. Navzdory tomu magistrát schválení doporučil12) a nakonec tedy bylo společné úsilí R. A. Dvorského a J. Červeného korunováno úspěchem. Výnosem z 23. ledna 1936 udělil Zemský úřad v Praze R. A. Dvorskému "koncesi k provozování živnosti nakladatelství hudebnin se stanovištěm v Praze XII., ul. Mánesova 65".13) Mezitím se mu nejspíše podařilo sehnat možnost vhodnějších prostor, proto už 22. února 1936 Dvorský požádal o přeložení koncese do Klimentské 32, ulice v Praze II,14) po čase mu v tom bylo vyhověno. Při volbě nového stanoviště patrně sehrálo jistou úlohu, že v témže domě sídlilo vedení Ultraphonu, s nímž Dvorský dost spolupracoval.15) Koneckonců mezi Ultraphonem a Dvorským se postupně vytvořila jakási symbióza. Pro Ultraphon bylo podstatné, že Dvorský dovedl do svého nakladatelství soustředit talentované skladatele a aranžéry, nahrávky Ultraphonu zase pro Dvorského znamenaly reklamu a finanční efekt.
2. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SKLADATELÉ A ARANŽÉŘI DVORSKÉHO NAKLADA- TELSTVÍ
Nakladatelství R. A. Dvorského, jehož sestylizovaná hlava s knírkem a notovou osnovou nechyběla na téměř žádné hudebnině, kterou vydal,16) se pravděpodobně velmi brzy zařadilo mezi prosperující podniky. Jeden ze základů úspěšnosti položila Dvorského schopnost přitáhnout schopné skladatele a aranžéry. Bylo tomu tak zásluhou organizačního talentu, navíc měl mezi hudebníky pověst člověka, na jehož slovo se dá spolehnout.17) Ovšem největší Dvorského devízou bylo propojení nakladatelství s populárním orchestrem a gramofonovou společností Ultraphon, v níž zastával funkci místopředsedy správní rady18) a měl tak při výběru skladby pro nahrávání v podstatě volnou ruku.19) Proto uchytit se dlouhodoběji ve Dvorského nakladatelství pro skladatele znamenalo terno, neboť mu to zaručovalo, že jeho skladby také zazní v "živém" podání Dvorského orchestru, na gramofonových deskách, v rozhlase a popřípadě i ve filmu,20) což se zpětně odráželo v prodejnosti notových vydání.
Vydavatelský katalog Nakladatelství R. A. Dvorský z roku 1936 k dispozici nemáme, a tak nevíme bezpečně, která skladba zde vyšla jako první, ale téměř stoprocentně se domníváme, že to byla úspěšná Voldánova pochodová píseň v 6/8 taktu Klatovští dragouni, zahajující rozsáhlou sérii malých písničkových vydání.21)
Mimo Jiřího Voldána se ve Dvorského nakladatelství prosazovalo několik dalších skladatelů lidovky. Karel Vacek a Václav Bláha, dva nejúspěšnější skladatelé tohoto žánru, byli zároveň členy Melody Boys. Vackovy skladby u Dvorského vycházely hned od roku 1936,22) přestože v té době momentálně u Dvorského nehrál. Vydával zde do roku 1941,23) kdy se s Dvorským rozešel jako trumpetista a i jako skladatel a "vrátil se" do nakladatelství Ferry Kováříka,24) reedice řady úspěšných písní se však u Dvorského objevovaly ještě minimálně o dva roky později.25) Z dodnes oblíbených písní Karla Vacka Dvorský vydal např. písně Hů a hů, Čtyři páry bílejch koní, Hej, panímámo nebo Štěstí na rozcestí.26) Vackovy skladby nalezly též značnou oblibu v německy mluvících zemích.
Druhý z klasiků lidovky, Václav Bláha, byl věrný Dvorského orchestru a patrně i nakladatelství až do jejich konce v letech 1945, resp. 1947. V době Dvorského těžké nemoci ke konci války dokonce orchestr vedl.27) Bláhův waltz Červená sukýnka se Dvorskému po osvobození podařilo pod názvem Blue Skirt Waltz prosadit v zahraničí.28) Celá řada dalších skladeb sklízela úspěchy doma jako třeba Jetelíček u vody nebo Včera jsem tě čekala.29)
Okolo pěti skladeb pro Dvorského nakladatelství zkomponoval další známý "lidovkář" Jaromír Vejvoda (např. Kdyby ty muziky nebyly, Už je to dávno).30)
Ze swingově zaměřených autorů nejvíce Dvorský podporoval Jiřího Traxlera a Kamila Běhounka.
Jiří Traxler pro Dvorského pracoval od roku 1939. Po příchodu do nakladatelství se zaměřil hlavně na komponování swingově laděných písní, které vedle Dvorského hrál i Orchestr Karla Vlacha. Řada z nich se dočkala značného ohlasu, například foxtrot Hádej, hádej patřil za války k nejúspěšnějším šlágrům a v Německu jej nahrálo na desky minimálně sedm orchestrů.31) Z dalších písní jmenujme Jedu nocí, Dobrou noc, Ztratil jsem tvůj smích. Pro Dvorského odváděl cennou práci i jako aranžér, neboť upravoval skladby dalších komponistů (např. Kamila Běhounka) pro klavír, k vydání připravoval orchestrální aranžmá a navíc býval autorem zvláštních aranžmá pro Dvorského orchestr (významnou měrou se podílel mimo jiné na přípravě aranžmá pro oba Dvorského zájezdy 1940 a 1941).32)
Swingový akordeonista Kamil Běhounek obohatil "repertoár" nakladatelství rovněž množstvím písňových šlágrů (Sám s děvčetem v dešti, Má láska je jazz, Cvrček muzikant aj.), díky spolupráci s Vlachovým orchestrem se také více uplatňoval jako autor řady orchestrálních skladeb.33)
Z písní Leopolda Korbaře namátkou vzpomeňme Je na západ cesta dlouhá, Hm, hm, ach ty jsi úžasná, Postavím zeď kolem tebe.34)
Svébytné postavení mezi autory zaujímal představitel tzv. sweet music Alfons Jindra. Jeho neobyčejná melodická invence dala vzniknout řadě "trvalek" jako Dívka k rytmu zrozená, Povím to tancem, Mlčení ve dvou či Plaménky v očích tvých.35)
Orchestrální aranžmá byla vedle J. Traxlera doménou Zdeňka Petra a Václava Pokorného.
Ti vedle aranžmá (u Pokorného též kompozic) pro Dvorského orchestr upravovali písně k vydáním pro kytaru a čtyřhlas. Zdeněk Petr náležel k nejplatnějším pracovníkům nakladatelství, mimo jiné vedl edici aranžmá pro jazzové orchestry Super Swing Series.36)
Obvykle bývá připomínána spolupráce R. A. Dvorského a Karla Vlacha.37) Dvorský, jenž se cítil "být doma" spíše v tanečněji zaměřené hudbě, se nesnažil za každou cenu jít s Melody Boys cestou nejprogresívnějších swingových tendencí. Tuto úlohu za Protektorátu přenechal Orchestru Karla Vlacha, který vedle swingových písní míval na repertoáru často také "orchestrálky."38) Dvorský ve svém nakladatelství poskytl aranžérům a skladatelům Vlachova orchestru dostatečný prostor, a tak Dvorského vydavatelská produkce obsáhla snad celé spektrum naší taneční a jazzové hudby. Občas nahrály jednu skladbu oba dva orchestry.39) Dvorský také Vlacha propagoval alby sestavenými z jeho repertoáru.40)
3. SPOLUPRÁCE MEZI R. A. DVORSKÝM A JAROSLAVEM JEŽKEM
Bezesporu nejvýznamnější osobností, jejíž skladby Dvorský vydával, byl Jaroslav Ježek. Třebaže pojímáme tuto pasáž v obecnějším smyslu, zařadili jsme ji do této kapitoly, jelikož těžiště jejich spolupráce tkvělo právě v ediční činnosti.
Kontakty mezi oběma se datují, jak Dvorský sděluje, od dob, kdy byl zaměstnán ve Springerově nakladatelství:
"S Jaroslavem Ježkem, neboli Ježurou, jak jsme mu dobromyslně říkali, jsem se znal od jeho studií na pražské konzervatoři. Mimo svou muzikantskou činnost jsem byl zaměstnán jako redaktor ve Springerově hudebním nakladatelství, které vydávalo tiskem repertoár Červené sedmy. Ježek tam chodíval pro noty. Měl jsem v kanceláři pianino a přehrával jsem mu nové jazzové skladby.
S Jaroslavem Ježkem jsem se spřátelil, a protože on bydlel v Kaprové ulici a nakladatelství bylo v Jilské, byl u mne častým hostem. Půjčoval jsem party nových jazzových skladeb a viděl jsem, že se z něj stal vášnivý vyznavač jazzu. A tak, když začal komponovat, mnoho jeho nových skladeb jsem prožíval jako první posluchač."41)
Je zajímavé, že rovněž jejich první setkání se odehrávala prostřednictvím nakladatelství. V pozdější době, v roce 1931, Dvorský zpíval za doprovodu Melody Boys Ježkovy písně ve filmu Ze soboty na neděli.42) Melody Boys jako pěvecký soubor nahrál dohromady s orchestrem Osvobozeného divadla některé Ježkovy skladby. Z nich jsme nalezli dvě tanga Kleopatra a Peklo i ráj.43) Otázku, zda v tomto složení písně zazněly i v hrách Osvobozeného divadla, jsme již řešili a náš postoj je spíše skeptický.
Ježek začal u Dvorského vydávat hned v prvním roce provozu nakladatelství, když opustil do té doby preferované vydavatelství Hudební matice Umělecké besedy, měl tedy ke Dvorskému důvěru.44) V letech 1936 - 1938 a po osvobození vydal Dvorský nejméně 26 Ježkových skladeb a přičteme-li jejich různé úpravy, číslo vzroste na minimální celkový počet 45 vydání.45) Převažovaly vesměs jednotlivě vydané písně (např. David a Goliáš, Nebe na zemi, Stonožka, Svět patří nám) v úpravách pro zpěv, popřípadě pro zpěv v klavír, objevilo se i klavírní album písní ze hry Těžká Barbora. Jedním z motivů Ježkova přechodu do Dvorského nakladatelství byla podle Jiřího Traxlera vidina kvalitnějších komerčních orchestrálních úprav.46) Dvorský dokonce nechal Ježkovy skladby instrumentovat až v Anglii, kde se tohoto úkolu zhostil Jack Stone, jenž je autorem asi osmi vydaných aranžmá.47) Avšak jeho aranžmá nevzbudila u Ježka s Dvorským velké nadšení, a tak byla orchestrace dalších skladeb zadána Alfonsu Jindrovi a Jiřímu Traxlerovi,48) ale to se již pomalu blížil konec éry Osvobozeného divadla, k jehož uzavření definitivně došlo v listopadu 1938.49)
Z poválečného období víme o vydání dvou Ježkových orchestrálních skladeb, Echoes of the music - hall (úprava pro univerzální orchestr, 1947) a v rámci Super swing serie vyšla o rok později v podobě pro jazzový orchestr skladba White sisters.50)
Dvorského orchestr, jako jeden z mála souborů mimo Orchestr Osvobozeného divadla, měl ke konci třicátých let několik písní Jaroslava Ježka na repertoáru, ale dopátrali jsme se jen jediné, tanga O Španělsku si zpívám.51)
4. CO VŠE U DVORSKÉHO VYCHÁZELO
Poněvadž Dvorský dovedl pružně reagovat na požadavky trhu, objevujeme dosti pestrou "paletu" hudebnin, nesoucích emblém firmy R. A. Dvorský.52)
Nejčastěji vycházela v edici Popěvky malá vydání (formát A6) jednotlivých skladeb v prosté úpravě pro zpěv (zahrnují pouze zpěvní linku, text, dynamická znaménka), někdy obohacené o naznačenou harmonickou výplň nebo akordické značky. Kromě lidovek, tanečních šlágrů takto po válce vyšla série písní na texty Voskovce a Wericha (nejen na Ježkovy melodie).
S největším zájmem veřejnosti se podle J. Traxlera setkávala klavírní aranžmá.53) V rámci úprav pro klavír vycházely sice také jednotlivé kompozice (Ježek, Jindra a další) ale častěji se objevovala klavírní alba, a to jednotlivých skladatelů (J. Traxlera, K. Běhounka, A. Jindry, P. Kareše, V. Pokorného), zpěváků (I. Zemánkové, Zd. Vincíkové, Allanových sester, A. Kavky apod.), Orchestru Karla Vlacha. Nejoblíbenější produkci nakladatelství prezentovala alba R. A. Dvorský. Autorem podstatné části úprav byl J. Traxler. Tu a tam se objevovala jednotlivá alba příležitostná, např. album písní nazvané podle filmu Ženy nejsou andělé, ale ve většině případů vyšlo alb více, tudíž na obálce nechybělo pořadové číslo. Každé z nich obsahovalo šest až sedm písní.
Dvorský samozřejmě pamatoval také na ty, kdo nebyli vybaveni klavírem. Akordeonisté si přišli na své díky svazkům edice Moje harmonika. Úpravy Rudolfa Bláhy zaznamenávaly i prstoklady a vysvětlivky k označování doprovodu.
Edici Moje kytara obstarávali Zdeněk Petr a Václav Pokorný, zpočátku též F. A. Tichý.
Akordy nebyly redukovány na kytarové značky. Ty zde samozřejmě nechyběly, leč akordy byly pečlivě rozepisovány jako rytmický doprovod. Za každou písní byl zařazen vzorník hmatů, aby se mohl kdokoliv doprovod naučit.
Jistou specialitou Dvorského nakladatelství byly čtyřhlasé sborové úpravy tanečních písní, jež vycházely pod názvem Silná čtyřka. Na aranžmá se znovu podílela dvojice Zd. Petr a V. Pokorný.
Svébytnou oblast představovaly orchestrální úpravy písňových šlágrů, většinou pro tzv. univerzální orchestr, podle charakteru skladby též řidčeji pro dechový a salonní orchestr, obsahující jednotlivé hlasy a partituru. V roce 1948 Dvorský zahájil vydávání úprav pro malé orchestry ve složení 3 saxofony, trubka a rytmika (klavír + bicí).54) Pro swingová orchestrální aranžmá, určená nejnáročnějším souborům vyčlenil Dvorský v roce 1942 zvláštní edici Super Swing Series, kterou obvykle zastupují úpravy pro 5 saxofonů, 3 trubky, 3 trombóny a rytmiku.55) Podle poznámky special swing septet u několika skladeb soudíme, že se také objevovaly v rámci této edice úpravy pro menší, sedmičlenné obsazení. Též si vzpomínáme, že se v edici vyskytla i čísla pro sólový klavír, snad pod názvem Super Swing Solo.56) Jednotlivé výtisky byly koncipovány jako dvojčísla. Pod vedením Zdeňka Petra57) získávala stále větší oblibu a po válce přitáhla pozornost anglických, francouzských, nizozemských a belgických nakladatelů58) a možná i dokonce významného amerického nakladatelství Mills Music.59) Na edici se skladatelsky podíleli K. Běhounek, A. Wolf, J. Rychlík, V. Pokorný, J. Traxler a další.
5. ÚSPĚCHY NAKLADATELSTVÍ
Dokladů, které by se netýkaly pouze jednotlivých hudebnin, nýbrž obecně výsledků činnosti nakladatelství, není mnoho, přesto stojí za pozornost. Z měsíčních přehledů, sestavovaných Hudebním oddělením Ministerstva lidové osvěty v letech 1942 - 1944,60) vyplývá, že nakladatelství R. A. Dvorského se řadilo k nejaktivnějším. Prostudovali jsme materiály z dubna až října 1942, resp. z května 1944.61) V uvedených měsících roku 1942 se Dvorského nakladatelství v počtu titulů vydaných za měsíc třikrát umístilo na prvním místě (červen, červenec, říjen) jednou na druhém (duben) a dvakrát na třetím místě (květen, srpen). V říjnu vydal dokonce 122 740 výtisků. Tomuto počtu se přiblížil v červnu (100 502 výtisků), což se v uvedeném období jinému nakladateli zdaleka nepodařilo. Nejvíce Dvorskému konkuroval v květnu F. Kovářík počtem 92 370 výtisků (i to je ojedinělá cifra). V průběhu měsíců se v počtu výtisků dostavovaly výkyvy, a tak v září Dvorský vytiskl pouze 15 954 kusů hudebnin. Rovněž jednotlivé tituly obsazovaly v počtu výtisků přední místa, v červnu stála na pomyslném vrcholu píseň Ballinga a Zemana Bože, Bože, Boženko a v září Moravcova Když nám bývalo šestnáct. V říjnu písně vydané Dvorským obsadily všechna první tři místa. Rovněž se sledovala spotřeba papíru, na říjnový náklad 120 740 výtisků Dvorský spotřeboval 1 227,04 kg. Významnou pozici zaujímalo Dvorského nakladatelství v exportu hudebnin, v roce 1942 se na něm podílelo 30,85 % s 364 výtisky, v květnu 1944 dokonce 49,8 % (s 229 výtisky).62)
Po osvobození musel Dvorský čelit nedostatku papíru. První příděl údajně využil pro vydání písní Vítězslava Nezvala v Traxlerových úpravách.63) Jednalo se o vskutku reprezentativní vydání s grafickou úpravou Antonína Strnadela.64) V dopise adresovaném J. Traxlerovi z 31. prosince 194665) vysvítají všeobecné materiální problémy (týkající se celé společnosti) nepříznivě ovlivňující činnost nakladatelství a vedle toho také přítomnost cenzury. Přes nedávné zdravotní problémy vyvinul Dvorský značnou aktivitu na mezinárodním poli, o níž svědčí např. rozsáhlý telegram posílaný Jiřímu Voskovcovi do Paříže,66) aby se znovu pokusil dojednat s firmou Chapell přijatelné podmínky pro vydání písní z muzikálu Divotvorný hrnec, jenž v podání Voskovce a Wericha u nás sklízel velký úspěch. Zdálo se, že se kontakty se zahraničím Dvorskému bohatě vyplatí, neboť právo vydávat skladby z jeho nakladatelství (Super Swing Series nebo taneční skladby) zakoupila londýnská firma Athenaeum Music, bruselská World Music Co., B. H. Smit z Amsterdamu a International Music Co. v Paříži.67) Některé české taneční písně se vskutku v zahraničí dočkaly významných úspěchů, především díky Alfonsu Jindrovi, jemuž v Anglii nazývali "novým Frimlem".68)
Vrchol přišel v říjnu 1948, kdy byl Dvorský pozván ředitelem velkého newyorského nakladatelství Mills Music Inc.69) Jackem Millsem ke schůzce do Londýna. Podepsali zde smlouvu, podle níž měla americká firma přebrat na pět let veškerou produkci Dvorského nakladatelství (tedy i lidovky) pro celou západní polokouli.70) Naopak Dvorský měl americkou firmu zastupovat na celém evropském kontinentě, a tak by se distribučním centrem Millsova nakladatelství místo Paříže stala Praha.71) Tento úspěch neměl v dějinách našich hudebních nakladatelství obdoby a pro Dvorského se otvírala šance, proniknout s českými skladbami do podstatné části světa. Bohužel podepsání smlouvy přišlo ve velmi nevhodnou dobu. Brzy se totiž nad nakladatelstvím R. A. Dvorského začaly stahovat mraky znárodnění. Zdeněk Petr vzpomíná,72) že se soukromí nakladatelé chtěli pokusit o záchranu, svolali schůzi do Brna, ale jejich úsilí nemohlo vyznět jinak než naprázdno. 9. srpna 1949 se do kanceláří nakladatelství dostavil zástupce firmy Orbis, aby převzal veškeré zařízení zanikající firmy R. A. Dvorský.73) Konec nakladatelství symbolicky "zarámoval" omluvný telegram Jacka Millse, v němž oznamoval, že s ohledem na politické změny v Československu musí jeho firma od podepsané smlouvy odstoupit.74)
6. R. A. DVORSKÝ - NAKLADATEL
Zajímavé postřehy o práci R. A. Dvorského nakladatelství poskytuje Zdeněk Petr, který byl jedním z nejbližších Dvorského spolupracovníků (jako aranžér, zvukový technik, pracovník nakladatelství).75) Začínal u něho jako dobrovolný pracovník pověřovaný nejrůznějšími úkoly.
Dvorský považoval za nutné, seznámit nového zaměstnance se všemi obory nakladatelské činnosti, kromě účetnictví,76) zřejmě si stejně jako v hudbě potrpěl na univerzálnost. Proto Z. Petra nechal mimo jiné zasvětit do rytí a tištění not v oddělení nototisku.77)
K vydání prý Dvorský nové skladby vybíral často následujícím způsobem. Jestliže ho nějaká skladba upoutala, hrál ji po večerech k tanci a sledoval reakce přítomného publika. Když publikum zaujala, pozval skupinku přátel (většinou hudebníků), skladbu jim zahrál na klavír a byl zvědav na jejich názor. Rozhodl-li se skladbu přijmout, přehrál ji za přítomnosti autora a sdělil mu své připomínky. Poté zahájil reklamní akce. Vydával pravidelně osmi až dvanáctistránkové letáčky malého formátu, propagující novinky nakladatelství. Pokud se jednalo o potenciální šlágr, nechal pro něj Dvorský vytisknout zvláštní letáky. Reklama se rovněž objevovala na zadních obálkách notových výtisků a uvnitř na přehybu stránek, kde vznikl mezi oběma notovými zápisy sice nepříliš velký, ale pro reklamní účely dostačující prostor.78)
V rozhovoru s nimi Jiří Traxler uvedl, že při vydávání tanečních písní obvykle volil následující pořadí. Jako první se prý objevovaly klavírní úpravy, které bývaly časovány pro předvánoční trh, po nich pak úpravy pro zpěv a orchestrální aranžmá.
7. ZÁVĚR
Zřízením nakladatelství Dvorský položil pevný základ pro svou hudební činnost. Díky bohatým možnostem nahrávek na deskách Ultraphon, pravidelnému hraní k tanci, relacím v rozhlase a vystupování ve filmu si mohl vybírat vhodné spolupracovníky mezi skladateli a aranžéry, a poskytnout jim tak možnosti, které jiná nakladatelství nemohla zajistit. Tomu také odpovídalo Dvorského dominantní postavení především na poli moderní, jazzově orientované taneční hudby, v žánru lidovky měl Dvorský silnou konkurenci v nakladatelství Ferryho Kováříka. Do svého nakladatelství soustředil většinu nejznámějších představitelů první české swingové vlny, vydával skladby nejvýznamnějších autorů lidovky a zasloužil se tak o rozvoj české moderní populární hudby. Od založení nakladatelství zde po dva poslední roky pobytu vycházely skladby Jaroslava Ježka. Za protektorátu podporoval produkci dlouhodobějšími zájezdy a postupně si připravoval půdu pro poválečnou konjunkturu. Dvorského aktivitu na čas přerušila těžká nemoc. Po osvobození se k práci v nakladatelství vrátila, přes potíže dané poválečným nedostatkem a překonané zdravotní problémy brzy nakladatelství pozvedl na špičkovou úroveň. Poněvadž byl zkušeným a odpovědným hudebníkem, dbal na kvalitu vydávaných hudebnin. To se po válce odrazilo ve značném zájmu západoevropských nakladatelství o produkci R. A. Dvorského a v úspěchu našich tanečních skladeb v cizině (především písní Alfonse Jindry). Vyvrcholením Dvorského úsilí byla reciproční smlouva s přední americkou nakladatelskou firmou Mills Music Inc., která zaručovala pronikání české taneční hudby do velké části světa. Musíme jen litovat, že tato naprosto unikátní příležitost zůstala v důsledku politických změn nevyužita. Rok 1949 znamenal definitivní konec nakladatelství R. A. Dvorského, které převzalo nakladatelství Orbis.
Poznámky:
1) Rozhlasový pořad Děkuji, bylo to krásné - magnetofonový záznam.
2) Průběh povolovacího řízení ilustrují materiály uložené v Ahlm P, fond Živnostenský úřad hl. města Prahy T-251, 219 833 (dále jen Ahlm P).
3) Žádost R. A. Dvorského o povolení k provozování živnosti nakladatelství hudebnin. Ahlm P.
4) Tamtéž.
5) Vyjádření Gremia knihkupců a nakladatelů v Praze o koncesní žádosti R. A. Dvorského z 13. září 1935.
Ahlm P.
6) Zakladatel kabaretu Červená sedma, tedy Dvorského dřívější zaměstnavatel.
7) Zpráva J. Červeného R. A. Dvorskému o intervenci na pražském magistrátu. MDK.
8) Sdělení Místní rady na Královských Vinohradech Magistrátu hlavního města Prahy z 19. 9. 1935. Ahlm P.
9) Sdělení pražského policejního ředitelství pražskému magistrátu ze 7. 10. 1935. Ahlm P.
10) Vyjádření Gremia knihkupců a nakladatelů v Praze o koncesní žádosti Rudolfa Antonína Dvorského
ze 6. 12. 1935. Ahlm P.
11) Tamtéž.
12) Návrh pražského magistrátu senátu ohledně koncesního řízení ve věci žádosti R. A. Dvorského o povolení provozování nakladatelské živnosti ze 2. 12. 1935.
Ahlm P.
13) Povolení k provozování nakladatelské živnosti. Ahlm P.
14) Žádost R. A. Dvorského o přeložení koncese do
Klimentské 32, Praha 2. Ahlm P.
15) Dorůžka, s. 118.
16) Chyběla na písňovém albu Vítězslava Nezvala, jež graficky upravil Antonín Strnadel. Výtisk uložen v hud. odd. Národní knihovny.
17) Traxler, s. 144.
18) jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody Boys. Odpoledník Národní politiky, 21. 11. 1939
(SÚA, MZV - VA I).
19) Rozhovor s J. Traxlerem.
20) Tamtéž.
21) Voldán, s. 239. Patrně je zde též zveřejněna fotografie s Dvorského věnováním Jiřímu Voldánovi jako prvnímu autoru, jehož skladbu Dvorského nakladatelství vydalo.
22) Dorůžka, s. 210.
23) Dorůžka, s. 145 - 146.
24) Tamtéž, s. 146.
25) Výpisky z přehledů vydaných hudebnin v letech 1939, 1940, 1941, 1942, 1943 a 1945. (Hudebniny vydané v roce 1939. Praha 1940, Hudebniny vydané v roce 1940. Praha, 1941, Hudebniny vydané v roce 1941. Praha 1942, Hudebniny vydané v roce 1942. Praha 1943, Hudebniny vydané v roce 1943. Praha 1945, Hudebniny vydané v roce 1945. Praha 1947) (dále jen Hudebniny vydané...).
26) Tamtéž.
27) Rozhovor s Janem Novákem.
28) Úryvek z knihy L. Dorůžky Panorama paměti, který nám autor zaslal v dopise.
29) Vycházíme z nálezů standardních záznamů.
30) Hudebniny vydané...
31) Diskografický přehled nahrávek J. Traxlera.
In Traxler, J: Já nic, já muzikant. Praha,
Magnet-Press 1994, s. 212 - 220.
32) Traxler, J.: Já nic, já muzikant. Toronto, Sixty-Eight Publishers Corporation 1980, též KČS 2, s. 44 - 45.
33) Hudebniny vydané ..., též katalog hudebnin hud. odd. Národní knihovny.
34) Hudebniny vydané ...
35) Tamtéž.
36) ČJ, s. 89.
37) ČJ, s. 67.
38) Srovnej s CD alby Vteřiny v Lloydu I - III.
Supraphon, 1994.
39) Např. šlágr L. Korbaře Hm - hm, ach ty jsi úžasná. (srovnej gramoalbum Dvorského orchestru Jen se s písničkou smát (Supraphon, 1986) a CD Orchestru K. Vlacha Vteřiny v Lloydu I (Supraphon, 1994)).
40) Výtisky uloženy v hud. odd. Národní knihovny.
41) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36, č. 155, 13. 8. 1990, s. 6 a 156, 14. 8. 1990, s. 6.
42) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36,
č. 156, 14. 8. 1990, s. 6.
43) Diskografický přehled nahrávek Orchestru Osvobozeného divadla uveřejněný v příloze ke gramoalbu Jaroslav Ježek & Orchestr Osvobozeného divadla (Supraphon, 1982) - Kleopatra. Nalezený standardní záznam tanga Peklo i ráj (Supraphon, 36269 - M).
44) Katalog hudebnin hud. odd. Národní knihovny.
45) Tamtéž.
46) Traxler, s. 121.
47) Katalog hudebnin hud. odd. Národní knihovny.
48) Traxler, s. 121.
49) Encyklopedie, s. 243.
50) Dvojčíslo 33/34. Jazz, r. 2, 1948, č. 2, s. 20.
51) Katalog malých hudebních žánrů. Praha, Supraphon 1966.
52) Katalog hudebnin hud. odd. Národní knihovny.
53) Rozhovor s J. Traxlerem.
54) Jazz, r. 2, 1948, č. 2, s. 20. Též reklama v č. 1.
55) ČJ, s. 89.
56) Pravděpodobně katalog hudebnin hud. odd. Národní knihovny.
57) ČJ, s. 89.
58) Athenaeum Music - Londýn; World Music Co. - Brusel; B. H. Smit - Amsterdam; International Music Inc. - Paříž. (P. L. Dorůžka: Nové hudebniny. Ježek a Běhounek. Jazz, r. 2, 1948, č. 2, s. 20. Též předsádky tiskových vydání edice Super swing series).
59) P. L. Dorůžka: Nové hudebniny. Ježek a Běhounek.
Jazz, r. 2, 1948, č. 2, s. 20.
60) SÚA, fond MLO 73. Hudební oddělení 1942 - 1944.
61) Tamtéž.
62) Tamtéž.
63) Traxler, s. 271.
64) Výtisk uložen v hud. odd. Národní knihovny.
65) Traxler, s. 275.
66) Uložen v MDK.
67) Předsádka dvojčísla 33/34, uloženo v hud. odd. Národní knihovny.
68) KČS 2, s. 133 - 135. Encyklopedie (s. 119) podotýká, že Jindrovy písně zaujaly v letech 1947 - 1948 přední místa v anglické hitparádě.
69) Petr, Zd.: Česká taneční hudba na cestě do světa.
Jazz, r. 2, 1948, č. 1, s. 5.
70) Tamtéž.
71) Traxler, s. 281.
72) Rozhlasový pořad Děkuji, bylo to krásné.
73) Protokol o převzetí veškerého zařízení firmy R. A. Dvorský, hudební nakladatelství, Praha II.,
Klimentská 36/I. Kopie materiálu uložena v MDK.
74) Traxler, s. 290.
75) Rozhlasový pořad Děkuji, bylo to krásné.
76) Petr, Z.: Hudba přítelkyně. Labyrint, 1992, č. 5. Dokumentace ČRo.
77) Rozhlasový pořad Děkuji, bylo to krásné.
78) Tamtéž.