II. OD NAROZENÍ PO PRVNÍ LÉTA V PRAZE

 Ačkoliv se často stává, že synové dědí povolání rodičů, u Rudolfa Antonína, později známého jako R. A. Dvorského, tomu tak nebylo. Ani jeden z nich se hudbou profesionálně nezabýval, otec Václav Antonín byl úředníkem městského popisného úřadu, matka Anna obchodnicí smíšeným zbožím ve Dvoře Králové nad Labem.1) Protože však milovali hudbu, vedli k ní i své děti, syna Rudolfa a dcery Emílii a nejmladší Annu. Navíc Rudolf zdědil část talentu po dědečkovi z matčiny strany, jenž třebaže zaměstnáním pekař, hrál na housle a řídil místní kapelu v Kocléřově.2)

 Přesto jistě rodiče, když se Rudolf 24. března 1899 ve Dvoře Králové narodil3), netušili, že ze syna vyroste hudebník, jehož bude jednou znát prostě každý. U Antonínů se prý zpívalo velmi často, nezřídka i vícehlasně, a tak měl malý Rudolf o dostatek hudebních podnětů postaráno.4) Poněvadž byl k hudbě velmi vnímavý, nepatřil k dítkám, které by se hudbě věnovaly jen na přání rodičů. S hrou na hudební nástroje začal velmi časně. Od pěti let se začal učit hrát na housle a kytaru, v šesti pak na klavír a akordeon.5) Z učitelů bývají jmenováni ředitelé kůru J. Kafka a Fiala.6) Možná právě jeden z nich před Rudolfovým otcem prohlásil: "Pane Antonín, dejte ho na konzervatoř, v tom klukovi něco je!"7) Těžko říci, proč tak rodiče nakonec neučinili, ale jako pravděpodobné se jeví, že dali přednost jisté existenci. Mladý Rudolf Antonín se tak ocitl na královédvorské Dvoutřídní obchodní škole.8) Z vysvědčení z prvního ročníku je patrné, že byl lepším hudebníkem nežli studentem.9) Zkrátka potvrdila se stará zkušenost, že nejúspěšnějšími v životě nebývají premianti. Po absolvování školy nastoupil do závodu firmy Josef Fischer ve Dvoře Králové, po půlroce se stal korespondentem módního závodu Josefa Prunara v Trutnově a konečně v letech 1916 - 1919 pracoval jako účetní v královédvorském pivovaru,10) což prý při jeho mládí něco znamenalo.

 Nyní se ještě vraťme k Rudolfu Antonínovi - hudebníkovi. Protože již v dětských letech se u něho projevoval značný talent, nesměl chybět na žádné kulturní akci pořádané školou. Jednou prý překvapil své učitele, když se do druhého dne naučil všechny písničky do divadelní pohádky včetně vlastního improvizovaného doprovodu.11) Ať je, či není tato informace zcela autentická, svědčí o jeho muzikálnosti. Později se coby herec a hudebník angažoval v ochotnickém spolku Hanka,12) kromě toho založil hudební skupinu Rodina.13) Nejen s ní podnikal výlety, především na blízký kopec Zvičinu a do jeho okolí. Muzicírovali v přírodě, popřípadě býval u cíle na pořadu tanec za Rudolfova klavírního doprovodu.14) Tyto akce se konaly i v zimě, často bez ohledu na počasí.15) V této době, počátkem první světové války, se rovněž pokoušel komponovat. Výsledkem jeho snažení byly mimo skladbičky pro ochotníky16) dva cykly Královédvorských písniček17) na texty Jaroslava Gregorky tematicky inspirované rodným městem a okolím.

 O první kontakty R. A. Dvorského s pražským kulturním prostředím se podle Vladimíra Dvořáka18) zasloužili královédvorští ochotníci. Údajně na jeho talent upozornili Eduarda Basse, konferenciéra a textaře známého kabaretu Červená sedma. Ten si měl několik Dvorského kompozic vyžádat a některé z nich dokonce prosadit do repertoáru, navíc prý některé vyšly tiskem u Švába a K. J. Barvitia.19) Domníváme se, že lze Dvořákovy údaje považovat za dost věrohodné, neboť se Dvorský jinde20) vyjádřil v podobném smyslu, nadto v katalogu hudebnin Národní knihovny jsme nalezli několik Dvorského skladeb z let 1917 a 1918,21) tedy z období před jeho příchodem do Prahy, žánrově odpovídajících kabaretnímu repertoáru. Z toho, že vyšly tiskem, usuzujeme, že byly skutečně provozovány a ne neúspěšně, přestože Jiří Červený v repertoárovém soupisu Písňová tvorba v Červené sedmě 22) zaznamenává v rámci tohoto období pouze tři Dvorského písně z roku 1918.23)

 Tím se dostáváme ke spolupráci Dvorského s Červenou sedmou. Jak to vše začalo, zanechal Dvorský osobní svědectví.24) Stále rostoucí popularita kabaretu způsobila, že Sedma pořádala vystoupení i mimo Prahu. 6. srpna 1918 se představila ve Dvoře Králové, o den později v Jaroměři.25) Něco takového se nemohl mladý Dvorský nechat ujít a oběma představením byl přítomen. Vystoupení ve Dvoře Králové přihlížel netuše, že následující den se zcela nečekaně objeví na scéně. Dalibor Pták, klavírista známý především díky účinkování s Vlastou Burianem, se totiž v den představení přiotrávil houbami a nebyl schopen nastoupit. Představení bylo ohroženo, ale Dvorský se prý nabídnul, že za něho zaskočí, a celé vystoupení tak zachránil.26) Byl to sice do jisté míry riskantní tah, ale Dvorský se osvědčil jako pohotový doprovazeč, zřejmě také podstatnou část repertoáru znal.

 Úspěšný záskok prý vyústil v pozvání k účinkování na pražské scéně v listopadu 1918.27) To ještě neodstartovalo pravidelnou spolupráci, protože druhé vystoupení skončilo podle Dvorského vzpomínek fiaskem:28) "Bylo to týden po převratu v osmnáctém roce, kdy jsem přijel do Prahy. A hned jsem měl zpívat. Snad bych se ani neměl chlubit, jak to dopadlo. Známé písničky z repertoáru Červené sedmy jsem zpívat nesměl, a tak mi doporučili Pana radu Potůčka a další dvě písně. Tenkrát muselo být Červenému u klavíru teplo! Jen jsem vylezl na jeviště a zjistil, že nápověda se více věnuje dívce na klíně než napovídání, nezbylo v paměti z narychlo naučených slov zhola nic. Tak jsem se dal alespoň do rýmování a pobrukování, aby ostuda nebyla tak veliká. Bass, Balling a Dréman nade mnou spráskli ruce a z angažování nebylo nic."29)

 Zřejmě se na krátký čas vrátil do Dvora Králové, avšak již v dubnu 1919 nastoupil zaměstnání v pražském nakladatelství Josefa Springera,30) od května navíc angažmá v Hašlerově kabaretu Lucerna.31) Sem byl Dvorský přijat jako "chansonier s vlastním repertoriem",32) tudíž pravděpodobně podstatnou část jeho repertoáru tvořily vlastní písně. Kromě zpěvu hrál prý také v aktovkách.33) Hašler zřejmě vycítil jeho talent a přes fiasko v Sedmě se mu nebál nabídnout příležitost, jíž se Dvorský chytil. První vystoupení u Hašlera Dvorský absolvoval 2. května 1919 (m.j. před zraky Oskara Nedbala), sezónu zakončil 30. června téhož roku.34) Asi na čtrnáct dní se u něho objevil ještě v prosinci.35)

 O krátkém angažmá v kabaretu Bum máme dvě protichůdné informace. Dvořák36) uvádí, že zde Dvorský působil poté, co odešel od Hašlera, naopak Dvorský37) toto působení zařadil až po stálém angažmá v Červené sedmě a prý tu účinkoval s s řadou známých komiků - Vlastou Burianem, Sašou Rašilovem, E. A. Longenem, Ferencem Futuristou či Emanem Fialou.38) Vzhledem k tomu, že ani ve Dvorského rukopisných poznámkách z roku 191939) není o kabaretu Bum jmenovitá zmínka, dáváme spíše zapravdu Dvorskému.

 Kdy začal Dvorský opět pravidelně vystupovat v Červené sedmě, přesně nevíme. O J. Červeném se zmiňuje pouze na počátku září v souvislosti s přípravami Všehereckých slavností,40) jichž se Dvorský také účastnil. Chodil po Praze v klaunském přestrojení a zval kolemjdoucí k návštěvě pořádaných akcí. Způsob propagace byl pro nás někdy méně obvyklý, den předtím totiž létal pravděpodobně s reklamním balónem či vzducholodí nad Prahou, jindy bubnoval a "řečnil v přestrojení za principála".41) Musíme se spokojit s hrubým vymezením, že se do dění v Sedmě zapojil nejspíše na podzim 1919.42) Obstarával především hudební složku představení, ale zároveň tvrdí, že tu též hrál. Zpíval buď sólově v převlečení pierota za vlastního kytarového doprovodu, a to spíše v počáteční fázi účinkování v Sedmě43) nebo řídil trio, po příchodu Jiřího Voldána kvarteto hudebníků.44)

 Právě Jiří Voldán je autorem cenného svědectví o působení R. A. Dvorského v Červené sedmě.45) Díky němu se dozvídáme, že Dvorský nepatřil mezi interprety, kteří by se drželi mechanicky notového zápisu, nýbrž s ním dovedl v rámci možností tvořivě pracovat. Kupříkladu vymyslel scénickou podobu vlastní písně Sing-Sing. "Byla to píseň prchajícího trestance americké věznice Sing-Singu a zpívali jsme to na scéně Červené sedmy: Sing-Sing už ležel v tmách a já jen rukou mách, kdo může říc, že spatřil víc... A kapelník Dvorský měl zase nápad. Provést píseň scénicky. Ušili mi tedy černobílý pruhovaný trestanecký oblek. Na scéně ve světle modravého reflektoru byla mříž - náznak trestnice a já vyběhl na scénu, jako když prchám..."46) Jindy se dohodli, že Voldánovo sólo doprovodí hvízdáním. V trojhlase to prý znělo velmi efektně.47)

 ČJ uvádí, že kvarteto hrálo v sezóně 1921 - 1922 ve složení dvoje housle, violoncello a klavír.48) Kromě Jiřího Voldána hrál ještě v kvartetu Jára Tonar, pozdější konferenciér oblíbeného Pražského sdružení učitelů Kocourkovských.49) Nejvíce údajů jsme očekávali v knize Jiřího Červeného Červená sedma, ale překvapivě jsme se mimo jmenování Dvorského a Tonara jako hudebníků nic o provozování hudby v Sedmě nedozvěděli.50)

 Ani Dvorského zajímavé nápady Červené sedmě nepomohly v boji o přežití, takže byl zřejmě u toho, když se 19. března 1922 Sedma divákům představila naposled.51)

 Spolupráce s Červenou sedmou měla pro Dvorského nesporný význam, neboť výrazně napomohla jeho uchycení v Praze. Díky Sedmě zněly jeho skladby před diváckým publikem, vycházely tiskem, což oboje umožnilo jejich proniknutí mezi širokou veřejnost. Dvorskému se jistě hodily první zkušenosti v profesionální hudební praxi i jakési herecké minimum, z něhož těžil později v nesčetných filmech.

 

 

 

Poznámky:

 1) Vlastní životopis R. A. Dvorského (dále životopis).

 Jeho kopie uložena v knihovně Muzea ve Dvoře Králové nad  Labem (dále MDK). Do roku 1925 užíval Rudolf Antonín  příjmení Dvorský jako uměleckého pseudonymu. V uvedeném  roce je přijal za vlastní.

 2) Informaci jsme získali od sestry R. A. Dvorského, paní  Anny Mannové (dále rozhovor s A. Mannovou).

 3) Životopis - MDK.

 4) Rozhovor s. A. Mannovou.

 5) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. Hudba pro radost, 1962,  březen - duben, s. 17.

 6) jr: R. A. Dvorského triumf a hold Karlu Hašlerovi.  Večerník Národních listů, 3.5.1940 (SÚA, MZV - VA I).

 Též in KČS 2, s. 41 - 42. Za iniciálami jr se dle Josefa  Kotka skrývá V. H. Jarka. V tomto článku je uvedeno  jméno regenschoriho Fialy, ovšem nevíme, nakolik je  tento údaj věrohodný. J. Kafku jmenuje Encyklopedie.

 7) Rozhovor s A. Mannovou.

 8) Životopis - MDK. Dvorský zde uvádí pojem dvouletá  obchodní škola, ale oficiální název školy zněl  Dvoutřídní obchodní škola královského věnného města  Dvora Králové nad Labem.

 9) Kopie vysvědčení R. A. Dvorského z prvního ročníku  zařazena do příloh.

10) Životopis - MDK.

11) Dvořák, s. 30.

12) Schwarz, s. 4.

13) Tamtéž, rovněž také rozhovor s A. Mannovou.

14) Schwarz, s. 4.

15) Rozhovor s A. Mannovou.

16) Schwarz, s. 5.

17) V roce 1919 vyšly v Praze v nakladatelství J. Springera.  Výtisky obou cyklů uloženy v hudebním oddělení Národní  knihovny.

18) Dvořák, s. 30.

19) Tamtéž.

20) nt: Znáte Jacka Morella? Pochodeň, r. 53, č. 128,  29.5.1964, s. 3.

21) Z uvedeného období jsme nalezli šest skladeb, které  vyšly tiskem.

22) Část rukopisu týkající se Dvorského jsme získali z  Památníku národního písemnictví.

23) Balada o rusalce, Dárečky a Madame Fanchon a věštkyně.

 

24) nt: Znáte Jacka Morella? Pochodeň, r. 53, č. 128,  29.5.1964, (dále Pochodeň, 29.5.1964), resp. kopie  Dvorského heslovitých zápisků životopisných událostí  z let 1918 a 1919 (dále zápisky), uložené v MDK.

25) Tamtéž.

26) Tamtéž.

27) Tamtéž.

28) Tamtéž.

29) Pochodeň, 29.5.1964.

30) Kopie vysvědčení o zaměstnání v Českém lidovém  knihkupectví a antikvariátu (Josef Springer)  z 30.11.1923 - MDK.

31) Kopie divadelní smlouvy mezi R. A. Dvorským a Kabaretem  Lucerna - MDK.

32) Tamtéž.

33) jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody Boys.  Odpoledník Národní politiky, 21.11.1939 (SÚA, MZV - VA  I) (dále Odpoledník Nár. politiky, 21.11.1939)

34) Kopie divadelní smlouvy mezi R. A. Dvorským a Kabaretem  Lucerna - MDK.

35) Zápisky - MDK.

36) Dvořák, s. 31.

37) Odpoledník Nár. politiky, 21.11.1939.

38) Tamtéž.

39) Zápisky - MDK.

40) Tamtéž.

41) Tamtéž.

42) Pochodeň, 29.5.1964.