IX. R. A. DVORSKÝ V NAHRÁVACÍM STUDIU

 Po první světové válce pronikly na československý trh zahraniční gramofonové společnosti, které při absenci domácí firmy také nahrávaly domácí repertoár.1) O R. A. Dvorského, v té době hrajícího ve dvojici s Willy Bassem v baru Central, projevila v roce 1923 zájem známá firma His Master°s Voice a pozvala ho k natáčení,2) na něž Dvorský vzpomíná takto: "Bylo to několik nahrávek s houslistou Willy Bassem a s Vlastou Burianem. Když si dnes na to natáčení vzpomenu, mám dojem, že jsem se ocitl v době kamenné. Tenkrát u nás nebyla ještě gramofonová továrna ani nahrávací studio.

 Natáčení se konalo v pražském hotelu Modrá hvězda, kde si pronajal ředitel firmy His Master°s Voice pan Conrad dva pokoje. Spojovací dveře mezi nimi odstranil a místo nich tam zavěsil těžkou černou drapérii, z níž vyčnívala do pokoje velká trouba. Těsně pod ní byl umístěn klavír. Jeho horní desku dal pan Conrad odstranit.

 Nahrávalo se tehdy běžným způsobem - na vosky. A jaký byl zvuk? Škoda mluvit. Žádné výšky, žádné hloubky. Ale nikomu to nevadilo. Byla to gramofonová deska - zázrak století."3)

 Dvorský podává velmi barvité líčení dobového způsobu nahrávání. Jeho hodnocení zvukových kvalit tehdejších gramofonových desek přesně odpovídá našemu dojmu, slyšíme-li nahrávku Dvorského shimmy Kirkilis v podání anglického Mayfair Dance Orchestra,4) pocházející z téhož roku, neboť se ještě nahrávalo akusticky. Kvalitativní skok s sebou přinesl teprve elektrický způsob nahrávání pomocí mikrofonu a elektrický gramofon.5)

 S počátky gramofonového průmyslu v Československu souvisí i to, že zatím neexistovala stálá nahrávací studia. Nahrávací prostory bylo tedy třeba improvizovaně upravit, aby vyhovovaly danému účelu.

 Ve svém vyprávění Dvorský připomíná, že první desky nahrál s Willy Bassem a Vlastou Burianem. Po roce 1923 však přehled o jeho účinkování v gramofonových studiích na sedm let ztrácíme. Pouze v ohlášce Dvorského skladby Souvenir di Capri6) objevujeme záznam, že byla natočena na gramofonové desky His Master°s Voice, ale kým a v kterém roce zde už není uvedeno. Machek7) tvrdí, že mezi prvními nahrávkami Dvorského pro His Master°s Voice figurují skladby London Bells of Cadiz a Belin Malwin,8) což se nám nepodařilo potvrdit. Možná ne zcela náhodou jinde jmenuje Dvorský tuto dvojici skladeb, avšak v souvislosti s vydáváním jeho kompozic v zahraničí.9) Patrně tedy bude Machkova informace mylná. V příloze zvukové antologie Český jazz 1920 - 1960 se tvrdí, že po Melody Makers se nedochovaly snímky jazzového charakteru.

 Koncem dvacátých let sice vznikají první domácí značky Esta a Ultraphon,10) ale ty zřejmě ještě příliš nerozběhly výrobu a natáčení desek, a tak Dvorský jezdil s Melody Boys nahrávat až do Berlína. Poprvé se tak stalo v únoru 1930,11) kdy před mikrofonem účinkoval jako bandleader nově vzniklého kvinteta. Melody Boys byli velmi pružní ve schopnosti přizpůsobovat nástrojové obsazení charakteru skladby, dokonce někdy též během hry, což jak Dvorský vypráví, při nahrávání neobstálo: "Za nějaký rok jsme už byli zváni do Berlína, kde jsme natáčeli na deskách Kaliope. Původně nás bylo jenom pět a každý ovládal několik nástrojů. Běhali jsme přitom k mikrofonu a odbíhali od něho, podle toho, jak jednotlivé nástroje žádaly. Němci, kteří nás pozorovali, se nám smáli. Přišli a říkali: "To chcete s tímhle orchestrem takhle nahrávat na desky?" "A proč ne?" rozzlobil jsem se a poukázal na to, že tak hrajeme v Karlových Varech i v lokálech. Nakonec jsme se dohodli, že jsme nástroje nestřídali a vypomohl nám černošský orchestr Sama Bastiniho, s nímž jsme pak nahrávání na desky dokončili."12) Jak z Dvorského vyjádření patrno, nahrával vlastně kombinovaný orchestr složený z Melody Boys a Bastiniho hudebníků, Dvorský přitom zpíval a hrál na klavír.13) Do antologie Český jazz 1920 - 1960 byl zařazen snímek Navigátor (autorem hudby Al Jolson, text dílem dr. Cihláře a Hrnčíře).14) Příloha této antologie obsahuje stylové hodnocení podání skladby: "Ve snímku se projevuje vliv velkých orchestrů newyorského a kansaského typu, jež vytvářely postupně předpoklady pro swingovou éru. Nahrávka ovšem nedosahuje jazzovosti srovnatelné třeba se snímkem Kirkilis. Dále se odtud dozvídáme, že se američtí hudebníci přizpůsobili Dvorského představám, tudíž nahrávky dobře vyzněly a byly úspěšné.

 Do Berlína se Melody Boys vrátili v prosinci 1931, kdy zaznamenáváme dva snímky (Goodnight Sweetheart na značce Brillant a Kind, Du Brauchst Nicht Weinen na Specialu).15) Z německých materiálů16) nevyplývá zcela zřetelně, zda v lednu a v dubnu 1932 v Berlíně nahrával Dvorský nebo jiný orchestr, ale druhá možnost nám připadá pravděpodobnější. Dvorského jméno bývá spojováno i se značkou Odeon.17) Dle L. Dorůžky nahráli Melody Boys také první skladby Karla Vacka.18)

 Na domácí značku Esta nahrál Dvorský přes sto snímků,19) s Ultraphonem začal spolupracovat údajně na doporučení Jana Wericha v roce 193120) Podle J. Traxlera Ultraphon disponoval lepší technikou i nahrávacími prostory. Ultraphonu se podařilo podchytit produkci Osvobozeného divadla a získání R. A. Dvorského ke spolupráci bylo pro firmu rozhodujícím trumfem v počátečním boji o přežití.21) Vackovo tango Cikánka se totiž prodalo v počtu přes 65 000 desek, spolu s nahrávkami konkurenčních firem dosáhlo množství okolo 100 000 výlisků, což byl ojedinělý případ.22) Dobré postavení získal Ultraphon smlouvou s rozhlasem, podle níž mohl desky nahrávat v rozhlasovém studiu, výměnou za to mohl Radiojournal snímků Ultraphonu používat volně ve vysílání.23) V roce 1933 se Dvorský stává akcionářem firmy, posléze nadto místopředsedou správní rady.24) To mu zajistilo prakticky volný přístup k nahrávání, při výběru skladeb pro natáčení měl vpodstatě volnou ruku.25) Spolupráce mezi Dvorským a Ultraphonem byla oboustranně výhodná, a když Dvorský založil roku 1936 vlastní nakladatelství, ještě více se upevnila. Dvorského nakladatelství dokonce sídlilo ve stejném domě jako firma Ultraphon (Klimentská 36).26) Pro Ultraphon bylo lákavé, že pro Dvorského pracovala celá řada úspěšných skladatelů a aranžérů, a i pro něho byla spolupráce s Ultraphonem lukrativní.

 Za druhé světové války Dvorský nahrával ve studiu Ultraphonu v bývalé továrně v Libni.27) Natáčení vyžadovalo od hudebníků značnou dovednost a pohotovost, poněvadž vybranou skladbu viděli často ve studiu poprvé. Skladba se několikrát cvičně přehrála, odstranily se hlavní nedostatky, a pak se rovnou nahrávalo. Na drahé voskové matrice se nejdříve natočil jeden snímek zkušební, pak se již hrálo načisto. Možnost střihů tehdy neexistovala, občas se tedy vyskytly nepřesnosti, které nešly odstranit, ale vzhledem k profesionalitě hudebníků nepřekročily únosnou míru.28)

 Repertoár R. A. Dvorského ukrytý v drážkách šelakových desek byl různorodý. Zahrnoval lidovky především trumpetistů Melody Boys Karla Vacka a Václava Bláhy, dále Jaromíra Vejvody, Jiřího Voldána a dalších), operetní žánr (Jára Beneš), filmovou hudbu (K. Hašler, J. Beneš, E. Fiala aj.), úpravy lidových písní (např. J. Srnka: Tálinský rybník - koncertní úprava, R. A. Dvorský), R. Blahník: Zdálo se mně, má panenko - zjazzovaná úprava), taneční šlágry a swingové písně (J. Traxler, K. Běhounek).29) Jako zajímavost uveďme, že Melody Boys nahráli alespoň dvě Ježkova tanga společně s Orchestrem Osvobozeného divadla, roku 1932 známou Kleopatru a o dva roky později tango Peklo i ráj z revue Kat a blázen.30. Jistě by stálo za to vypátrat, jestli Melody Boys tyto písně zpívali také na scéně Osvobozeného divadla, ale vzhledem k tomu, že jsme o tom nikde nenalezli jedinou zmínku, soudíme, že nikoliv. Ke standardnímu repertoáru Melody Boys patrně nenáležely Tance na podkarpatské písně (hudba: A. Aust) či Obžínky (baletní hudba ze scény Kde domov můj?, hudba: K. Matějovec), přesto se v jejich podání na deskách Ultraphon objevily na trhu.31)

 Za protektorátu o Dvorského projevila zájem německá firma Telefunken, která vlastnila část akcií Ultraphonu.32) Svou aktivitu směrem k Dvorskému vyvíjela v roce 1941 a natočila s ním kolem patnáct kompozic, nejen německých, ale i českých v německém překladu (např. Hm Hm (Du bist so zauberhaft) = Hm, hm, ach ty jsi úžasná L. Korbaře nebo Peter, Peter = Hádej, hádej J. Traxlera).33) Autor přehledu34) naznačuje, že jich bylo ještě více. Kuriozitou jsou dvě dánské skladby Jeg kan blive noget (česky přibližně Něco se ze mně stane) K. N. Andersena a Smil igen (Usměj se ještě jednou) V. Thompsena, natočené někdy na přelomu let 1941 - 1942.35) Část snímků určených pro německý trh nazpívala zpěvačka Helga Wille, jinak zejména Sestry Allanovy.36) Horst H. Lange hodnotí výkony Dvorského orchestru velmi příznivě: "Nahrávky nejsou příliš předmětem zájmu sběratelů, ačkoliv orchestr hrál velmi jazzově (v originále "hot") a Allanovy sestry se úspěšně inspirovaly vzorem Andrews sisters. Nahrávky uveřejněné v Československu zněly ještě jazzověji, než nahrávky vydané v Německu.37) Podobně se o Dvorského nahrávkách dánských písní vyjádřil tamější časopis: "Hraje živě (zřejmě opět míněno "hot"), stylem, jenž má šanci zaujmout široké publikum. Je zajímavé slyšet dvě dánské písně v nové originální podobě.38) Jediné souvětí dokázalo podat obecnou stylovou charakteristiku hry Dvorského orchestru, neboť Dvorský skutečně usiloval o to, aby zaujal co nejširší publikum,39) a nejen z tohoto příkladu je vidět, že se mu to dařilo.

 I přes dílčí "odskočení" k firmě Telefunken zůstal Dvorský věrný Ultraphonu až do zániku orchestru, poslední nahrávky se uskutečnily pravděpodobně v roce 1944.40)

 Kvůli onemocnění tuberkulózou a politickým zvratům Dvorský před mikrofonem několik let chyběl. V jistých souvislostech považujeme za unikátní nahrávku dvou skladeb, na nichž se Dvorský podílel jako zpěvák a klavírista, zároveň jako člen instrumentálního kvarteta, pro Supraphon z roku 1953.41) V témže roce se totiž odehrálo Dvorského zatčení a odsouzení pro pokus o nelegální opuštění republiky. V šedesátých letech se opět k nahrávání dostal, poslední zvukový snímek, Hašlerovu Hezkou vzpomínku, natočil 21. června 1966.42) kdy mu již zbýval pouze měsíc a půl života. Nahrávek se dočkaly i jeho nové kompozice.43)

 V rozpětí více než čtyřiceti let Dvorský natočil okolo 2000 snímků na desky tuzemských a zahraničních firem.44) Velkou většinu nahrávek uskutečnil pro Ultraphon, s nímž úzce spolupracoval. Propojení Ultraphonu s Dvorského nakladatelstvím přinášelo užitek oběma stranám, protože popularita R. A. Dvorského podporovala prodejnost gramodesek, přitom Dvorský si hlavně zájezdy v letech 1940 a 1941 dovedl připravit půdu, aby desky s jeho podáním šly na odbyt, což zpětně přispívalo k růstu jeho popularity a neslo s sebou i úměrný finanční efekt. Dvorský též uvádí, že nahrával též pro Polsko, Maďarsko, Švédsko a Francii,45) takže se jeho produkce objevila i mimo území Československa a Německa, natáčel rovněž pro dánský trh. Po roce 1945 byla Dvorského účast při nahrávání pravděpodobně epizodického rázu.

 

 

Poznámky:

 1) Matzner, A. - Poledňák, I. - Wasserberger, I.  a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární  hudby. Část věcná. Druhé, doplněné vydání. Praha,  Supraphon 1983 (dále jen Encyklopedie - věcná část),  s. 112.

 2) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36,  č. 147, 1. 8. 1990, s. 6.

 3) Tamtéž.

 4) Příloha gramofonové antologie Český jazz 1920 - 1960.  Supraphon, 1965.

 5) Encyklopedie - věcná část, s. 111.

 6) Ohláška uložena na OSA.

 7) Machek, B.: Král českého jazzu ze Dvora Králové.

 Krkonošské noviny, r. 3, č. 69, 23. 3. 1994, s. 9.

 8) Tamtéž.

 9) nt: Znáte Jacka Morella? Pochodeň, r. 53, č. 128,

 29. 5. 1964, s. 3.

10) Encyklopedie - věcná část, s. 112.

11) ČJ, s. 34 a 213.

12) Dárek, B.: Prosíme o profil. Magazín aktualit a  zajímavostí socialistické vesnice, r. 8, 1967, č. 1,  s. 32.

13) Příloha gramofonové antologie Český jaazz 1920 - 1960.  Supraphon, 1965 (dále jen Český jazz 1920 - 1960).

14) Tamtéž.

15) Lange, Horst H: Die deutsche 78er Discographie der Hot-,  Dance- und Jazz-Musik 1903 - 1958. Berlin, Colloquium  Verlag 1966, s. 296 (dále jen Lange).

16) Tamtéž.

17) Titzl, S.: Už je to dávno (ohlédnutí za kariérou R. A.  Dvorského). Gramorevue, r. 20, 1984, č. 3, s. 9.

18) Dorůžka, s. 124.

19) KČS 1, s. 127.

20) Dorůžka, s. 118.

21) Tamtéž.

22) Dorůžka, s. 130.

23) Encyklopedie - věcná část, s. 112.

24) AMV, fond 305/405/7. Fa. Ultraphon, akc. spol. Praha,  šetření dle § 7, dekr. č. 100/45 Sb., 18. 2. 1949.  Rovněž jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody  Boys. Odpoledník Národní politiky, 21. 11. 1939 (SÚA,  MZV - VA I).

25) Magnetofonový záznam rozhovoru (dále jen rozhovor) s  Jiřím Traxlerem.

26) Dorůžka, s. 118.

27) Rozhovor s Jiřím Traxlerem.

28) Tamtéž.

29) Vycházíme z nalezených standardních nahrávek.

30) Diskografie Orchestru Osvobozeného divadla, uvedena v  příloze gramoalba Jaroslav Ježek & Orchestr Osvobozeného  divadla, Supraphon 1982, s. 10 (Kleopatra). Nahrávku  tanga Peklo i ráj jsme nalezli mezi standardními  záznamy.

31) Vycházíme z nalezených standardních nahrávek.

32) Dorůžka, s. 118. Rovněž AMV, fond 305/405/7. Fa  Ultraphon, akc. spol. Praha, šetření dle § 7, dekr. č.  100/45 Sb., 18. 2. 1949.

33) Lange, s. 296.

34) Horst H. Lange.

35) Illustreret Familie Journal. Nr. 1/1942, s. 26.

 Uloženo v Muzeu české hudby v Praze.

36) Lange, s. 296.

37) Lange, s. 297.

38) Illustreret Familie Journal. Nr. 1/1942, s. 26.  Uloženo v Muzeu české hudby v Praze. Překlad Lucie  Herdová.

39) Srovnej ČJ, s. 34.

40) Gramofonové album Jen se s písničkou smát. R. A. Dvorský  se svým orchestrem. Supraphon, 1986. Nejpozdnější  nahrávka zařazená do tohoto alba nese datum 19. 4. 1944.

41) Nalezený standardní záznam. Supraphon, 1953, 52 411 - M.  Kvarteto hrálo ve složení: R. A. Dvorský (zpěv  a klavír), Ota Čermák (elektrofonické varhany), J. Boťa  (kontrabas) a R. E. Jurist (kytara), intepretovalo písně  Sedmikráska (Bedřich Nikodem/Jaromír Hořec) a Polibek  (Saša Grossman/Bohuslav Nádvorník).

42) Titzl.: Vzpomínka na R. A. Dvorského. HPR, 1967, leden -  únor, s. 19.

43) Z šedesátých let se nám podařilo objevit gramofonové  nahrávky následujících písní:

 R. A. Dvorský/J. Pixa, Z. Vavřín: Jipi jou.

 Supraphon 013621.

 R. A. Dvorský/V. Dvořák: Dálko daleká.

 Supraphon, 1965. DV 10 173.

 R. A. Dvorský/J. Fikejzová: Praho, já tě mám rád.

 panton, 1975. 11 0540.

44) Životopis - MDK.

45) KČS 1, s. 127.