IV. KOMPOZIČNÍ ČINNOST R. A. DVORSKÉHO
Ve výčtu Dvorského aktivit si také zaslouží pozornost jeho kompoziční úsilí. Komponoval ve dvou obdobích. První období se dá ohraničit přibližně léty 1914 - 1923,1) druhé pak začíná koncem padesátých let a končí teprve se smrtí R. A. Dvorského v roce 1966.2) Přestože na rozdíl od prvního období v šedesátých letech neusiloval o skladatelské průkopnictví,3) našly jeho písně velmi příznivou posluchačskou odezvu a některé z nich můžeme občas v rozhlase poslouchat dodnes. Příležitostně komponoval a aranžoval i mezi těmito etapami, ale jen výjimečně.
Ohlášky na OSA zaznamenávají poměrně velké množství autorem přihlášených skladeb.4) Opusové číslo 1 nese patrně nikdy nevydaný Dvorského Pochod a la Turca. První skladby začaly Dvorskému vycházet v roce 1917,5) před tímto rokem jsme žádný záznam o tiskovém vydání jeho kompozic nenašli. V roce 1917 Dvorskému vyšly v pražském nakladatelství K. J. Barvitia Balada o rusálce, kabaretní šanson Madame Fanchon a věštkyně a "časová píseň" Papír, papír, papír!6) Z názvů písní, z charakteru textů i jmen jejich autorů lze usuzovat, že jejich vydání tiskem bylo iniciováno úspěšným provozováním na kabaretních scénách. V tomto případě se nejspíše jedná o písně, které Dvorský posílal Eduardu Bassovi do Červené sedmy. V rukopisném seznamu písňového repertoáru Červené sedmy sestaveném J. Červeným7) je sice zaznamenána pouze druhá skladba, přesto se domníváme, že kdyby zbylé dvě provozovány nebyly, nevzbudily by zájem vydavatele. Za povšimnutí přitom stojí fakt, že Dvorskému bylo tehdy teprve osmnáct let. Žánrově kabaretnímu repertoáru odpovídá ještě kolem deseti písní, mezi nimi Voldánem vzpomínaný scénicky provedený one-step Sing-Sing,8) pocházejících z let 1918 - 1922.
Dvorského kabaretní i další hudební tvorba vycházela postupně u více pražských nakladatelů. Řadu skladeb vydal u svého zaměstnavatele Josefa Springera, dále u Mojmíra Urbánka, A. Neuberta, ojediněle u E. Starého, Karla Hašlera, Fr. A. Urbánka a v nakladatelství Accord.9)
Další typ vokálního žánru zastupují písňové cykly. První z nich, Písně ze vsi, vyšel podobně jako kabaretní písně, u Barvitia roku 1917.10) Po nich přišla na řadu celá série cyklů, inspirovaných českými městy a jejich prostředím. Nechybí mezi nimi ani dva sešity Královédvorských písniček,11) v jejichž názvech nejednou figurují pojmenování pomístních částí (Na podsíni, V údolíčku, V pilském mlýně). Dvorský zkomponoval písně na texty Jaroslava Gregorky v letech 1914 - 1916, vyšly u Springera v roce 1919.12) Vyznačují se nepříliš složitými, ale přitom nápaditými, přirozeně plynoucími melodiemi. Pro melodický pohyb jsou příznačné sekundové a akordické terciové postupy. Melodii písně podporuje přehledná klavírní sazba, obvykle vedená v pravé ruce v sextách či terciích. Doprovod bývá koncipován jako bas a přiznávka, místy se objeví jednoduchý přitom zvukově působivý protihlas. Poměrně často melodiku a harmonii oživují alterace, avšak Dvorský jich užívá s citem. Méně tradiční řešení zvolil Dvorský v písni Není panna jako panna, kde každá sloka začíná v G dur a o osmém taktu (nepočítáme-li dvoutaktovou introdukci), tedy v její polovině nastupuje dominantou A7 tónina D dur, která je zachována až do konce sloky a touto tóninou také píseň končí. V rukopisu písně Zvičinská se v šestnáctém taktu objevuje neobvyklá rytmická struktura, totiž jakási duola tvořená čtvrťovými notami, jíž vyhradil trvání jeden a půl doby. V posledním, dvacátém taktu, se nachází něco podobného, duola složená z osminových hodnot, vyplňující přitom stejnou rytmickou plochu jako duola čtvrťová. Tiskovou podobu písně k dispozici nemáme, takže konfrontace s výsledným tvarem není možná. V jiných písních podobně komplikované rytmické struktury scházejí, tudíž se nedá tvrdit, že by byly pro Dvorského tvorbu typické. Zajímavé je, že v obou cyklech využíval výhradně sudých taktů, patrně pod vlivem většiny nových tanců. Často se vyskytují kratší harmonická vybočení.
Celkově se dá říci, ačkoliv souzvuky neznějí zcela pokaždé plně, jde o invenčně svěží, s obsahem textů souznějící skladbičky, nesporně dokumentující Dvorského nadání.
Další kategorii tvoří kompozice moderních tanců převážně v úpravách pro klavír.13) Jsou mezi nimi one stepy a two stepy, sketche, intermezza, foxtrot, shimmy a romance, které vydával převážně v letech 1919 - 1922 u Josefa Springera, A. Neuberta a Mojmíra Urbánka.
Dvorského tance mívají většinou dvoudílnou, občas též třídílnou formu (AB, ABA), část B tvořívá trio, po němž se u třídílných skladeb opakuje buď zkrácená (Dawson city), nebo mírně pozměněná (Colorado) část A°. Části A, B bývají opět dvou nebo třídílné, rozsah dílů a, b (c, d) není vždy vyvážen (např. ve skladbě White star má v triu díl c rozsah 16 taktů, díl d se skládá z 32 taktů). Rozsah malých dílů často zdvojnásobují repetice. Přes některé rozdíly v rozsahu malých částí Dvorský vždy zachovává periodicitu, jak taneční žánr vyžaduje. Vlastní skladbě předchází většinou čtyřtaktová (méně často rozsáhlejší) introdukce předznamenávající motivický materiál skladby. Pro instrumentální melodiku Dvorského tanečních skladeb jsou příznačné časté imitace motivů, přizpůsobené průběhu harmonického plánu. Poměrně často se vyskytují vybočení do příbuzných tónin (např. na VI. nebo III. stupni), rovněž tak harmonický sled tónický sextakord - znějící zmenšený septakord na tónice ve tvaru kvintsextakordu (zapisovaný jako alterovaný sekundakord VI. stupně, v basu zní snížený III. stupeň z tóniky) - dominantní terckvartakord. S alterovanými tóny se setkáváme spíše v melodii nežli v akordech, mimotonální dominanty nejsou relativně vzácností. Part pravé ruky je fakturován jednoduše (melodie), v terciích, oktávách či ve čtyřzvucích, levá ruka je koncipována jako bas s přiznávkou. Některé úseku (např. repetice v triu skladby Black and white) připomínají zvukově basfigury14) užívané v úpravách pochodů pro dechový orchestr. Převažuje motorický rytmus tvořený osminovými a šestnáctinovými hodnotami, módním prvkem byly synkopy skládající se ze sledu not osminová - čtvrťová - osminová s důrazem na čtvrťovou notu. V závěrečné repetici skladby White star synkopa několikrát ukončuje čtyřtaktovou myšlenku, což působí nezvykle.
Bohužel nám schází srovnání s obdobnými díly jiných autorů, a tak můžeme mimo některých základních znaků těžko rozlišit, které z prvků byly užívány v obecném měřítku a které byly typické pro Dvorského. Josef Kotek přisuzuje Dvorskému v tomto žánru významnou pozici: "V dobové rutině jde o tvorbu podivuhodně zralou. Skladatel tu nejen naráz vystihl cizí vzory, z nichž nutně musel čerpat, ale úrovní inspirace a schopností technicky, s dobrou znalostí kompozičního řemesla, tuto inspiraci rozvinout se jim i vyrovnal. Lze soudit, že mladý Dvorský psal své prvé taneční skladby se svěží radostí objevitele nových, české hudbě dosud neznámých cest. Nesporná priorita v této oblasti mu proto náleží nejen časově, nýbrž i z hlediska tvůrčí vyhraněnosti a kvality dosažených výsledků.15)
Že Dvorského skladby představovaly kvalitu, dokazují zahraniční vydání jeho děl, respektive jejich interpretace zahraničními orchestry. V zahraničí vyšlo Dvorskému minimálně pět skladeb,16) většinou v několika různých úpravách, často se též o jednu skladbu zajímalo více nakladatelů. Zřejmě nejpilnějším zahraničním vydavatelem Dvorského kompozic se stal berlínský Accord, který mu vydal skladby Glück und Glas, Malwin (u nás verze Kdož ví), a Wann, wann, wann. První jmenovanou navíc vydalo nakladatelství Dix Limited v Londýně a Jack Mills v New Yorku, s nímž se Dvorský častěji kontaktoval po skončení druhé světové války v souvislosti s uzavřením smlouvy mezi svým a Millsovým nakladatelstvím. Malwin vydal taktéž Hakkert v Rotterdamu a stockholmský Rolf. O třetí z nich projevili zájem též editoři z Amsterdamu a Stockholmu.17) Bells of Cadiz se objevila v Londýně díky společnosti Dix Limited. The deat Song vydal Anton J. Benjamin v Hamburku. Skladby vycházely v úpravách pro zpěv, zpěv s klavírním doprovodem, taktéž pro salonní, smyčcový a dechový orchestr. Jednu z Dvorského skladeb, shimmy Kirkilis, kterou natočil anglický Mayfair dance orchestra v roce 1923.18) Orchestr je prý interpretoval značně jazzově.19)
Vedle tanečních skladeb komponovaných pro pražská nakladatelství psal i taneční hudbu pro konkrétní účel. Příkladem takové kompozice jsou patrně nikdy nevydané Polkové kroky dle vzoru Dalcrozeho20) a související pravděpodobně s jeho zaměstnáním v Červinkově taneční škole na Letné, v níž působil na podzim 1919.21)
V ČSHS se nachází zmínka o dvou operetách R. A. Dvorského, a sice o operetě Majorátní pán (na libreto J. Rudolfa) a Bez piva ani smrt (libreto Josef Skružný). První z nich se skládala ze tří dějství a trvala asi dvě hodiny, druhá - jednoaktovka - čítala nejspíše 17 různých kupletů, melodramů a sborů.22) Vydány tiskem nebyly a domníváme se, že nedošlo ani k jejich uvedení na scéně, poněvadž Luděk Pacák23) něco takového nezaznamenal. Dost pochybujeme, že by autor knihy tuto skutečnost u tak známého hudebníka opomněl.
V jednom případě se Dvorský také uplatnil jako autor filmové hudby. Stalo se tak na přelomu let 1936 a 1937, kdy se spolu s Romanem Blahníkem podílel na hudbě ke komedii Mravnost nade vše,24) v níž hráli Hugo Haas, Adina Mandlová, Věra Ferbasová, Ladislav Boháč, Saša Rašilov a další známí herci.25) Film byl prý zhotoven ve velmi krátké době, snad během týdne, v závěru roku 1936. Ze záznamu na OSA je patrné, že jak Dvorský tak i Blahník složili celkem čtyřicet minut hudby, kterou instrumentovali Dvorský s Kertenem.
O tom, jak byla práce mezi Dvorského a Blahníka rozdělena, se můžeme pouze dohadovat. Největší možnosti skladateli nabízí komponování hudby k úvodním titulkům, neboť zde je divákem vnímána nejintenzívněji a na rozdíl od filmových scén se nemusí přizpůsobovat momentálnímu ději. Ve vlastním filmu se prokomponovaná hudba objevuje méně (hlavně pokud ve filmu vystupují hudebníci, což v tomto případě nebylo) a často ji nahrazuje hudba podkladová, v níž je zdůrazněno funkční hledisko. Ve filmu Mravnost nade vše zahájí úvodní "virbl" na tympány pomalu a v pompézním fortissimu hraný foxtrot, který doprovází titulky asi půl minuty. S tímto foxtrotem se nadále ve filmu pracuje, a tak v souladu se situací na plátně se několikrát objeví v různých tempech a instrumentacích. Podobným způsobem se ve filmu pracuje s waltzem, používaným především v lyrických scénách, nechybí ani quasismuteční pochod. Na vhodných místech je použita podkladová hudba. Práci s hudbou v tomto filmu z našeho laického pohledu považujeme za zdařilou. Hudba odpovídá jak celkovému duchu filmu, tak i často vtipně dokresluje děj probíhajících scén.
Závěrem lze říci, že svůj kompoziční talent Dvorský prokazoval na profesionální bází především v letech 1917 - 1922, kdy se uplatnil jako náš nejvýznamnější skladatel nastupujících moderních tanců, jež byly vydávány a hrány nejen v rámci Evropy, nýbrž i v USA. Za pozornost stojí také jeho písňová tvorba a kabaretní šansony. Mimo vymezené období komponoval s největší pravděpodobností z časových důvodů zřídka, zajímavou výjimku tvoří hudba k filmu Mravnost nade vše, na které se vedle Dvorského skladatelsky podílel Roman Blahník. Ke kompozicím z šedesátých let se vyjádříme na jiném místě.
Poznámky:
1) V rukopise Královédvorských písniček vymezil Dvorský jejich vznik do let 1914 - 1916. Kopie rukopisu je uložena v MDK. Ze studia katalogu hudebnin hud. oddělení Národní knihovny jsme zjistili, že nejvíce skladeb Dvorskému vyšlo v letech 1917 - 1920 (asi 35 titulů). Z roku 1921 jsme podobně jako Josef Kotek (Kotek, s. 189) žádnou jeho vydanou skladbu nenašli. Několik skladeb poté vyšlo v letech 1922 a 1923.
2) Vycházíme z údajů "ohlášek děl", uložených na OSA.
3) Dorůžka, L.: Panoráma populární hudby 1918/1978.
Druhé vydání. Praha, Mladá fronta 1987, s. 216.
4) Zaznamenali jsme si údaje asi o 65 skladbách, celkový počet ohlášek odhadujeme na 85 - 100.
5) Zvláště u raných Dvorského skladeb na ohláškách schází vročení, proto vycházíme z katalogu hudebnin hud. oddělení Národní knihovny (dále HO - NK).
6) Notová vydání uložena v Národní knihovně.
7) Kopie části týkající se R. A. Dvorského získána z Památníku národního písemnictví.
8) Voldán, s. 237.
9) Zdrojem kartotéka hud. oddělení Národní knihovny.
10) Týž zdroj.
11) Uloženy v HO - NK.
12) Kartotéka HO - NK.
13) Výtisky skladeb uloženy v HO - NK.
14) V basfiguře hrají melodii zejména nástroje, které jinak obstarávají basovou doprovodnou linku - tuby, někdy je podporují barytony a tenory. Přiznávky v těchto partiích hrají nástroje dřevěné dechové.
15) Kotek, s. 189 - 190.
16) Údaje o zahraničních vydáních Dvorského kompozic čerpáme z ohlášek na OSA. Některé Dvorského kompozice vyšly v zahraničí pod pseudonymem Jack Morell. (srovnej:
nt: Znáte Jacka Morella? Pochodeň, r. 53, 29. 5. 1964, č. 128, s. 3.
17) Tamtéž. Názvy obou nakladatelství jsou těžko čitelná. Amsterdamská firma se jmenovala přibližně Alsbacher Co., švédská pak snad Gehruran.
18) ČJ, s. 213.
19) Tamtéž.
20) Ohlášky na OSA.
21) Zápisky - MDK.
22) Ohlášky na OSA.
23) Pacák, L.: Opereta. Dějiny pražských operetních divadel.
Praha, Josef Dolejší 1946.
24) Bartošková, Š. - Frída, M. - Kolár, J.S.: Československý zvukový film 1930 - 1945. I. díl. Filmy. Praha, Filmový ústav 1965, s. 132 (dále ČsZF).
25) Tamtéž.