VII. MELODY BOYS (OBDOBÍ 1929 - 1937)
1. POČÁTKY MELODY BOYS
Rozchod Melody Makers podnítil Dvorského úsilí založit nový orchestr. Podařilo se mu to ještě během podzimu 1929. Povolení ke kapelnické živnosti získal 19. října 1929.1) Dvorský nelenil a dal se do shánění hudebníků, velký důraz přitom kladl na to, aby pokud možno ovládali více hudebních nástrojů. Z původního souboru Melody Makers do Melody Boys přešel Jindřich Kocina a uplatňoval se jako saxofonista, klarinetista, popřípadě v roli houslisty. Bohumil Klemr hrál na housle, klarinet a tenorsaxofon, Ferry Friedl obsluhoval bicí, kytaru, banjo akordeon a altsaxofon. Nejuniverzálnějším hudebníkem Melody Boys byl dodnes velmi známý Karel Vacek. Ovládal minimálně šest nástrojů - housle, violu, klarinet, saxofon, trubku a pozoun.1A) Dvorský si Vacka velmi cenil a po zásluze mu v rozhovoru pro časopis Music v roce 19332) přiřkl titul "the jazzman of the band.3) Vacek se totiž jako jeden z našich prvních hudebníků pokoušel o improvizaci chorusů.4) Původně prý Dvorský zamýšlel sestavit opět kvarteto. Představoval si, že Vacek bude vedle hry na trubku šlapkou ovládat velký buben, ale Vacek mu to údajně rozmluvil.5) Konečně Dvorského si nelze představit jinde, než u klavíru či u mikrofonu. Výsledkem mnohostrannosti jednotlivých hudebníků bylo, že byli schopni zahrát na okolo dvaceti nástrojů a mohli tak měnit sestavu podle charakteru skladby.6)
Vokální složku byli schopni obstarat všichni. Díky značnému hlasovému rozsahu Karla Vacka si mohl Dvorský dovolit aranžovat vokální partie u nás do té doby neobvyklým způsobem. Skladby bývaly upraveny do čtyřhlasu v úzké harmonii, jenž byl zahušťován přidanými sextami a vrchní hlas obvykle sledoval linku nad melodií.7) Tímto způsobem je kupříkladu upraven dobový šlágr Járy Beneše Růžové psaníčko, který Melody Boys zpívají ve filmu s Vlastou Burianem a Anny Ondrákovou On a jeho sestra v roce 1931. Zpívají zde Vacek, Dvorský, Klemr a Kocina, sotva znatelný kytarový doprovod obstaral zřejmě Friedl. Dvorský tu využil prvky zvukomalby pěveckou nápodobou zvuku poštovní trubky.
Rozsah Dvorského podílu na aranžérské práci v začátcích Melody Boys přesně neznáme, ale odhadujeme, že asi převažoval. V roce 1932 uvedl,8) že chorusy a vokální části si aranžuje sám a že s ním aranžérsky spolupracují Čeněk Bláha s F. A. Tichým, M. Smatek a J. Kalach. Podle L. Dorůžky9) Dvorský také využíval úprav otištěných v Melody Makeru, které přizpůsoboval potřebám orchestru.
Přípravné období trvalo zhruba měsíc,10) než byl vybudován kmenový repertoár orchestru. Zkoušelo se prakticky denně, především odpoledne, než Vacek s Klemrem odešli hrát do Sect Pavillonu.11) Speciální pozornost věnovali propracování pěveckých partů, aby zněly intonačně čistě a zvukově vyrovnaně. Často prý zpívali cizojazyčně, aniž by přesně věděli, o čem text pojednává.12)
Melody Boys zahájili účinkování nejspíše koncem roku 1929 premiérou v nočním klubu Chapeau Rouge, kde získali stálé angažmá.13) I v této době orchestr, měl-li příležitost, pilně zkoušel. Pokud utichnul noční život v podniku předčasně, zůstávala kapela ještě brzy ráno na pódiu a vybírala nové skladby pro svůj repertoár.14) Angažmá v nočních podnicích bývala finančně výhodná, kromě sjednaného platu si občas na hudebníky vzpomněli majetnější hosté, někteří si dokonce mohli za úplatu dovolit orchestr dirigovat.15) Velmi dobrý finanční příjem tak alespoň zčásti vyvažoval nepříjemnosti vyplývající z převráceného režimu dne. Kratší dobu údajně Melody Boys hráli v Cascade.16)
2. ANGAŽMÁ V KODAŇSKÉM ADLON CLUBU
V Kodani Melody Makers zřejmě zanechali přes silnou konkurenci anglických a holandských orchestrů17) vynikající dojem, neboť se v roce 1930 opět údajně objevil dánský agent, aby dojednal nové angažmá,18) a tak se v hlavním městě Dánska ocitli i Melody Boys. O tom, jak angažmá probíhalo a co vše obnášelo, bohužel mnoho nevíme. Dvorský se pouze velice obecně vyjádřil, že v Adlon clubu preferovali především "decentní taneční hudbu bez hotjazzových výstředností".19) Několik vzpomínek R. A. Dvorského a Karla Vacka na Kodaň sice zůstalo zachováno, týkají se však většinou dojmů z dánského prostředí a kontaktů s lidmi, takže spíše dokreslují kolorit pobytu Melody Boys v Kodani, než že by nás informovaly o vlastním angažmá.
Na Adlon club Dvorský vzpomíná takto: "V letech 1929 a 1930 hrál orchestr Melody Boys v Adlon clubu v Kodani. (Pozn.: omyl Dvorského, v roce 1929 to byli ještě Melody Makers.) Byla to pro nás pocta, protože sem zvali nejpřednější světové orchestry a předsedou klubu byl dánský král... Byl to podnik velice vznešený. Dámy se tu objevovaly v nákladných toaletách, páni ve fracích a smokinzích. Mluvilo se tu polohlasitě, nebo šeptem. Jednoho večera se objevil na parketě snědý chlapík. Sice v bezvadně padnoucím fraku, ale spíše by se k němu byla hodina dřevorubecká sekera, manšestráky a flanelová košile. Choval se zcela neformálně. Kteroukoli z žen požádal o tanec, šla s ním ochotně na parket. Později si uvolnil límec u frakové košile. Všichni v orchestru jsme strnuli nad jeho chováním a bylo nám divné, že toho robustního, snědého, vlasatého chlapíka nikdo neupozorní, že je v ctihodném Adlon klubu. O přestávce jsem se ptal vedoucího, co je to za člověka, který má takové privileje. Podíval se na mne tak udiveně, jako kdybych se Angličana kouřícího lulku zeptal, co mu to čouhá z úst, a pak mi odpověděl: "To je přece Knud Rasmusen - nekorunovaný král Eskymáků. Jeden z nejpopulárnějších Dánů."20)
Adlon club, jak je z Dvorského vyprávění patrné, patřil mezi nejluxusnější v Dánsku. Vládla zde přísná pravidla, o nichž svědčí také příhoda doktora Schönbauma, tehdy právníka evropského věhlasu, jenž jako nečlen byl do klubu na omezenou dobu vpuštěn až po několika intervencích Dvorského.21) Případ "krále Eskymáků" byl tedy spíše výjimkou potvrzující pravidlo.
Dobu trvání angažmá můžeme pouze odhadovat. Domníváme se, že mohlo probíhat zhruba od poloviny dubna do konce září, protože na tuto dobu Dvorský dočasně odhlásil na vinohradském magistrátu kapelnickou živnost.22) Zřejmě z toho plynuly nějaké finanční úlevy.
3. OBDOBÍ PO NÁVRATU Z KODANĚ
Po návratu hráli Melody Boys v baru Est pražského baru Esplanade.23) Dvorský tvrdí, že pět sezón,24) jeho vyjádření však není pravděpodobně zcela přesné, poněvadž máme doloženo, že z Esplanadu vysílal ještě v lednu 1937.25) V letních měsících obvykle zajížděli do západočeských lázní, tentokrát spíše do Karlových Varů, kam údajně zavítali v letech 1933 - 1936 (životopis), v roce 1932 hráli v Mariánských Lázních.26) V Karlových Varech účinkovali podle Dvorského tvrzení z roku 1939 v hotelu Imperial (hodinu denně) a především v Richmondu (4 hodiny denně),27) odkud se také konaly rozhlasové přenosy.28) Podíl hraní v obou hotelech se pravděpodobně v různých sezónách od sebe lišil. Po třiceti letech totiž uvedl, že v roce 1933 vystupovali v Imperialu a dalších pět sezón pak v Park hotelu Richmond.29) Domníváme se, že letních sezón odehraných v Karlových Varech bylo více, než Dvorský uvedl v životopise, neboť v interview z listopadu 1939 hovoří o tom, že v Karlových Varech hraje již dva roky s úplným obsazením.
Nedlouho po vzniku začali Melody Boys nahrávat pro gramofonové společnosti. V letech 193030) a 1931,31) možná ještě v roce 193232) cestovali kvůli nahrávkám až do Berlína. Než koncem roku 1931 přešli pod Ultraphon,33) natočili okolo stovky snímků pro českou firmu Esta.34) Mezi první sérií nahrávek pro Ultraphon prý nechybělo tango Karla Vacka Cikánka,35) které si získalo velkou popularitu na celém světě. Ultraphonu úspěch pomohl k překonání finančních problémů36) a Dvorského orchestr se tak zviditelnil v celosvětovém měřítku. Nejspíše v roce 1933 se Dvorský stal akcionářem Ultraphonu37) a získal tím značnou volnost při výběru skladeb určených pro natáčení. Ultraphonu zůstal Dvorský věrný až do zániku Melody Boys koncem roku 1944 a nahrál pro tuto firmu několik stovek snímků.38)
Od roku 1930 se rovněž o R. A. Dvorského zajímá film. V této době nahrál zvukovou vložku do německého filmu Vychovatel mého srdce,39) poté začal s filmovými štáby spolupracovat poměrně pravidelně a uplatnil se s Melody Boys v desítkách českých filmů,40) v několika zahraničních verzích41) a za protektorátu i tu a tam ve filmech německých.42) Dvorského spolupráci s filmem a gramofonovými studii se však ještě budeme věnovat ve zvláštních kapitolách. Zvláštní pozornost budeme též věnovat dalšímu významnému kroku R. A. Dvorského, založení vlastního nakladatelství specializovaného na taneční hudbu v roce 1936.
Rostoucí věhlas Melody Boys, o čemž svědčí články v zahraničních hudebních časopisech Music, Metronome a Tine Times,43) vyústil v pozvání Dvorského na Mezinárodní kongres jazzových hudebníků do Londýna v roce 1934,44) konající se u příležitosti koncertu amerického černošského orchestru Caba Callowaye. O čem se na kongresu jednalo, se od Dvorského nedozvídáme. Zřejmě bylo pro něho důležitější navázání kontaktů s nejvýznamnějšími osobnostmi světové taneční hudby, což se mu podařilo: "Za svého pobytu jsem tady (v Londýně) navázal přátelství s Jackem Hyltonem, Bertem Ambrosem, účinkoval jsem v BBC s Henry Hallem a seznámil jsem se s populárním kapelníkem Anunziem Mantovanim."44) Dvorský v Londýně zároveň fungoval v roli jakéhosi "vyzvědače" Československého rozhlasu, aby zjistil, jakým způsobem BBC vysílá taneční hudbu.45) V té době se těšila značné oblibě Vackova Cikánka, jíž měl pravděpodobně na repertoáru také taneční orchestr BBC řízený Henry Hallem. Není vyloučeno, že Hall využil jeho přítomnosti ve studiu a Dvorský zpíval Cikánku za doprovodu anglického orchestru.46)
Úspěch Cikánky v zahraničí dokumentuje další Dvorského vyprávění: "Bylo to v době, kdy Londýnu vládla Cikánka Karla Vacka. Vysílal ji rozhlas, hrály ji všechny přední orchestry v Café de Paris, v Embassy, v Mayfair Hotelu, v Kit Gatu a v dalších předních londýnských klubech i v nočních podnicích. Byl to doopravdy šlágr, který uchvátil Londýn, a Mantovani měl velkou radost, že skladba českého komponisty má tak velký úspěch. A určitě nepřeženu, když řeknu, že při návštěvách nočních podniků jsme ji slyšeli téměř v každém z nich hrát za noc aspoň desetkrát."47)
Londýnský kongres ovšem nebyl jedinou cestou do zahraničí, kterou Dvorský ve třicátých letech podnikl. V roce 1931 navštívil koloniální výstavu v Paříži, o sedm let později Německo, Francii, Itálii a Švýcarsko.48) Do zahraničí se nejezdil Dvorský rekreovat, naopak se snažil získat přehled o soudobém dění v taneční hudbě, o nových trendech a zajistit vhodné notové materiály.49)
Nabídky ze zahraničí se týkaly taktéž orchestru, Dvorský namátkou jmenoval Vídeň, Ostende, Paříž, USA, Curych,50) o vystupování Melody Boys byl tedy v zahraničí dost velký zájem. Nejatraktivnější nabídku podal v roce 1936 indický maharadža Kapurthal, přesto Dvorský odolal a zůstal v Československu.51) Nevíme přesně, proč se tak vlastně rozhodl, jen tušíme, že pokud se tyto nabídky objevily po roce 1935, mohla být příčinou odmítnutí jeho počínající nakladatelská činnost.
Období 1929 - 1937 bylo tedy naplněno Dvorského aktivitou nejen v rámci samotného provozování hudby, ale snažil se také navázat mezinárodní kontakty, aby byl jeho orchestr schopen konkurovat obdobným zahraničním tělesům. Orchestr se údajně roku 1937 rozšířil z původního kvintetu na dvanácti nebo třináctičlenné obsazení,52) jež se pravděpodobně v této době stabilizovalo. Ale již dříve hrál orchestr v tomto obsazení, např. v roce 1932,53) zřejmě však pouze přechodně.
O repertoáru Melody Boys jsme nenalezli mnoho informací. Nejspíše většinu skladeb tvořily taneční šlágry především zahraniční provenience, z domácích skladeb snad skladby dvou "králů lidovky" Karla Vacka a Václava Bláhy, operetních autorů (Jára Beneš, Josef Stelibský) a písně Jaroslava Ježka (např. O Španělsku si zpívám), Melody Boys se nevyhýbali ani tramským písním.54)
Z jazzového hlediska zastával Dvorský jakýsi kompromis. Konstatoval, že při seznamování posluchačů s moderními jazzovými prvky je nutné postupovat pomalu a opatrně,55) o což také s Melody Boys usiloval.
Poznámky:
1) Archiv hlavního města Prahy, fond Živnostenský úřad hlavního města Prahy, 219 833.
1A) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. HPR, 1962, květen - červen, s. 23.
2) ČJ, s. 33.
3) ČJ, s. 34.
4) ČJ, s. 217.
5) Dorůžka, s. 80.
6) Tamtéž.
7) Titzl, S.: České vokální skupiny. Melodie, r. 2, 1964, č. 8, s. 115.
8) Uggé, E.: Hodinka s. R. A. Dvorským. Revue Ultraphonu, r. 1, 1932, č. 1.
Jména obou aranžérů se též objevují na některých dobových gramonahrávkách Melody Boys.
9) Dorůžka, s. 80.
10) jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody Boys.
Odpoledník Národní politiky, 21. 11. 1939
(SÚA, MZV - VA I).
11) Dorůžka, s. 80.
12) Tamtéž.
13) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. HPR, 1962, květen - červen, s. 23.
14) Dorůžka, s. 81.
15) Dorůžka, s. 82.
16) Dorůžka, s. 83.
17) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. HPR, 1962, květen - červen, s. 23.
18) Dorůžka, s. 87.
20) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. Večerní Praha, r. 36, č. 148, 2. 8. 1990, s. 6 a č. 150, 6. 8. 1990, s. 6.
19) Uggé, E.: Hodinka s. R. A. Dvorským. Revue Ultraphonu, r. 1, 1932, č. 1.
24) jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody Boys. Odpoledník Národní politiky, 21. 11. 1939
(SÚA, MZV - VA I).
25) Smlouva o účinkování R. A. Dvorského v Radiojournalu 30. 1. 1937, jež se mělo uskutečnit přenosem z hotelu Esplanade (MDK).
26) Životopis - MDK.
27) jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody Boys. Odpoledník Národní politiky, 21. 11. 1939
(SÚA, MZV - VA I).
28) Radiojournal. Autorisované pořady všech slyšitelných stanic evropských. r. 13, 1935.
29) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. HPR, 1962, květen - červen, s. 23.
30) ČJ, s. 34 a 218.
31) Lange, H. H.: "Die deutsche 78er Discographie der Hot-, Dance- und Jazz-Musik 1903 - 1958. Berlin, Colloquium Verlag 1966, s. 296.
32) Tamtéž, u roku 1932 není zcela zřetelné, zda nahrávali Melody Boys či jiný orchestr.
33) Dorůžka, s. 118.
34) KČS 1, s. 127.
35) Dorůžka, s. 118.
36) Tamtéž.
37) Archiv Ministerstva vnitra (dále jen AMV), fond 305/405/7, spis. Fa. Ultraphon, akc. spol. Praha, šetření dle § 7, dekr. č. 100/45 Sb. z 18. 2. 1949.
38) Dorůžka, s. 119.
39) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. Večerní Praha (dále jen VP) r. 36, č. 156, 14. 8. 1990, s. 6.
40) Životopis - MDK.
41) Dvorským sestavovaná vlastní filmografie. Kopie rukopisu uložená v MDK. Rovněž ČsZF.
42) Články R. A. Dvorský se stočlenným jazzovým orchestrem. Polední list, 10. 7. 1942 a R. A. Dvorský v německém filmu. Venkov, 12. 7. 1942 (SÚA, MZV - VA I).
43) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. HPR, 1962, květen - červen, s. 23.
44) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36, č. 150, 6. 8. 1990, s. 6.
45) Dvorský, R. A.: U Henry Halla v londýnském rozhlase. Radiojournal. Autorisované pořady všech slyšitelných stanic evropských (dále jen čas. Radiojournal), r. 12, č. 15, 14. 4. 1934.
46) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36, č. 150, 6. 8. 1990, s. 6.
Informaci nám podala paní A. Mannová, sestra R. A. Dvorského, citovaný článek její tvrzení nepřímo dokládá.
47) Tamtéž.
48) Životopis - MDK.
49) Andrš, V.: Poslední reportáž s R. A. Dvorským. Naše rodina. Týdeník ČSL. r. 2, 1969, č. 4, s. 11.
50) Očima vzpomínek R. A. Dvorského. HPR, 1962, květen -
červen, s. 23.
51) Tamtéž.
52) Encyklopedie, s. 118, respektive magnetofonový záznam rozhovoru s J. Traxlerem.
53) jbr: Na návštěvě u R. A. Dvorského a jeho Melody Boys. Odpoledník Národní politiky, 21. 11. 1939
(SÚA, MZV - VA I).
54) Vycházíme z nalezených gramofonových desek.
55) ČJ, s. 34.